Zbývalo pár desítek vteřin do úvodního hvizdu Community Shield a před Petrem Čechem v pokutovém území stále popocházel kameraman. Chvíli se držel dál, za okamžik šel pro změnu až na dosah ke gólmanovi. Stejná scéna se odehrála bezprostředně po vítězství Arsenalu.
Jen to podtrhlo pozornost, jaké se mu v uplynulých týdnech dostalo. Už dlouho nebyl žádný český hráč středem fotbalového světa v Anglii. Tento humbuk okolo jen potvrdil, že z celosvětového hlediska je vítěz Ligy mistrů z roku 2012 jednoznačně nejslavnější českou značkou mezi sportovci. A nejlepším důkazem jeho renomé je způsob, jakým jej uvítali příznivci Chelsea.
Samozřejmě, že nemá smysl význam Superpoháru přehánět. Ze všech trofejí, o které se v sezoně hraje, má nejnižší hodnotu. Pořád je někde na rozhraní přípravy a soutěžního duelu.
Nicméně pro Čecha to byl díky soupeři, jehož dres jedenáct let nosil, ostrý test. Především po psychické stránce. Ošidnou úlohu zvládl, což pro něj v tuto chvíli znamená jediné.
Do startu Premier League, v níž ho potká během sezony mnohem víc těžších zkoušek, může jít bez zbytečného tlaku, klidný, koncentrovaný a sebevědomý. Dodávající jistotu i spoluhráčům a vzbuzující respekt u soupeřů.
Že to nemá valný význam? Pro Arsenal ano. Přesně z těchto důvodů ho kupoval.
