Jen tři zápasy ze sto dvaceti osmi skončily bez branek. To je v Evropě unikát. Stejně jako je mimořádné číslo v počtu průměru branek na zápas (2,96). Větší počet gólů, ačkoliv to ještě nemusí nutně znamenat rapidní nárůst kvality, patřil mezi hlavní vzkazy, které vyslala podzimní část Synot ligy. Jaké jsou ty další?
I nadále platí odstup dvou nejlepších celků - Plzně a Sparty -od zbytku. Paradoxně, ačkoliv se špička rozšířila, mají rivalové na třetí příčku ještě komfortnější náskok než před rokem.
Viktoria, navzdory problémům v úvodu sezony, kdy sáhla k trenérské výměně, má na chlup stejnou bilanci jako před rokem, tedy 38 bodů, i rozdíl ve skóre (+21). Letenští zaostávají za svým loňským výsledkem o dva body.
Patří tak mezi devět týmů, jejichž rozdíl v porovnání s předchozím podzimem činí do tří bodů (ať už plus nebo minus), což je v objemu šestnácti utkání odchylka, která nenaznačuje výrazné zlepšení/zhoršení.
Mimo tuto hranici se dostalo pět klubů (nováčci se nemohou počítat). Dva z nich do minusu, konkrétně Baník (-18) a Jablonec (-13). Ostravský klub kvůli dlouhodobému diletantskému řízení, partě Miroslava Pelty mimo jiné schází vnitřní síla i týmová jednota.
Největší vzestup zaznamenaly Liberec (+14), Brno a Slavia (oba +6), tím největším překvapením je však zřejmě Zlín. Tohle kvarteto má jedno společné. Jejich trenéři dokázali ze svých kádrů vytěžit víc, než se očekávalo. Přiblížili se limitu aktuálního kádru. Jsou to hráči, kdo rozhoduje o výsledku na hřišti, ale stále platí, že pozice trenéra je klíčová.
Karel Brückner, trenérská legenda, v minulosti na téma vlivu trenéra na herní projev a nářků, že si české kluby nemohou dovolit špičkové hráče, prohlásil:
„Zastávám názor, že i s průměrnými hráči, pokud jsou vybaveni nějakými pozitivními základními předpoklady, se dá hrát dobrý fotbal. Samozřejmě tam nebude výjimečná nadstavba, ale z hlediska jisté dramatičnosti a dějové náplně, která něco řekne divákovi, jde hrát fotbal i s méně kvalitními hráči.“
Trpišovský pozvedl Liberec
Zásadní roli v tom sehrává právě postava kouče. To naplno ukázali v Liberci a hlavně ve Zlíně. Jindřich Trpišovský, nová tvář na ligové scéně, skládal na severu Čech tým za provozu, některé posily přišly až v polovině července či ještě později.
U Nisy vytvořili silný tým a kouč do něj rychle dostal svou filozofii. Slovan předvádí atraktivní a moderní fotbal, při jeho zápasech se nenudíte. A rozhodně nelze říct, že by mu vše šlo na ruku. Počet absencí v posledním měsíci dosahoval extrémních rozměrů. Ovšem nebyl slyšet žádný pláč, místo toho porazil i Spartu. Proč? Díky dobrému základu, nezávisí jen na individualitách.
Totéž platí o Zlínu a Bohumilu Páníkovi. Muž zapálený do fotbalu vrátil moravský tým do ligy a už v létě upozorňoval, že má dva šikovné a velmi pracovité útočníky. Tehdy je znal málokdo, teď už zná celá liga Tomáše Poznara a Lukáše Železníka. Ten si vystřílel angažmá ve Slavii a „ševcům“ patří šesté místo, třebaže se jim v říjnu nevyhnula krize.
Český fotbal postrádá výrazné osobnosti mezi trenéry. Stačí se jen probrat jmény, kdo by mohl převzít národní tým, pokud by se Pavel Vrba skutečně rozhodl po EURO odejít. Napadá vás nějaké? Je jich možná méně než zmíněných bezbrankových remíz.
I proto je vzestup neokoukaných tváří, které nedostaly šanci jen díky úspěšné hráčské kariéře, jedním z hlavních pozitiv podzimu. Obě totiž naplňují Brücknerova slova. A i díky nim je liga pestřejší.
Související články
