Karel Häring
10. října 2016 • 11:00

Už neřešme, jak na giganty, ale to, jak vrátit kvalitu, kterou Češi prostě nemají

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dostat od Německa tři góly není až zas tak velká potupa. Česká reprezentace se jen bez většího odporu poslušně postavila do řady k dalším. V posledních deseti kvalifikačních utkáních v bojích o mistrovství světa nastříleli naši západní sousedé vždy alespoň tři góly (jako první země v historii). A víme, jak dopadla v semifinále posledního šampionátu domácí Brazílie.



Zápas s úřadujícími světovými šampiony ukázal jiné věci, než jen potvrzení, že od nejužší špičky jsme nyní vzdáleni několik světelných let. Pochopitelně probudil i vzpomínky na duel z červnového šampionátu proti Španělsku. Zápas, který Češi prohráli po úporné defenzivě až gólem z 87. minuty, tehdy názorově rozdělil fanoušky, odbornou veřejnost, včetně novinářské.

Část, věřila, že i se stávajícím kádrem se mělo hrát proti velkému favoritovi mnohem odvážněji. Češi určitě měli být nebezpečnější při svých kontrech, ale otevřená partie by byla sebevražda. O tom jsem byl přesvědčený na tribuně stadionu Municipal i teď v pražské kanceláři.

Slovo odvaha se hojně skloňovalo i před utkáním v Hamburku. Trochu i jako rýpanec do výkonu v Toulouse. Jenže ono to vypadalo stejně. Nebo ještě hůře, protože více šancí si vytvořil Vrbův tým. A jestli někdo v sobotu viděl větší záblesky snahy útočit než na EURO, tak jen proto, že Česko od 13. minuty prohrávalo a Němci se po zvýšení náskoku neměli kam hnát. Kdyby tým trenéra Karla Jarolíma například držel ještě v 50. minutě remízu, vypadalo by to jako tenkrát v pondělním odpoledni ve Francii.

Suchý: Z našeho pohledu to vypadalo líp než na EURO se Španělskem
Video se připravuje ...

Krutá realita

Německo ukázalo, že je jedno, jestli vede tým Vrba nebo Jarolím. Podobně by dopadl kdokoliv jiný. Protože kvalita z českého výběru zmizela. Není to novinka, trend už běží poslední roky, jen se to podařilo na čas zakrýt úspěchem v kvalifikaci o EURO 2016, který s odstupem času získá na ceně, byť Vrba nyní není v kurzu kvůli chybám na šampionátu, a především způsobu, jakým opustil prestižní funkci.

Češi momentálně patří do průměru, což je realita, byť krutá. Stačí si připomenout, kde současní nejlepší reprezentanti působí. V Premier League po dvaceti letech nemáme hráče v poli! Jen brankáře Petra Čecha , který se s národním týmem v létě rozloučil.

V bundeslize hrávají pravidelně čtyři – Vladimír Darida , Theodor Gebre Selassie , Pavel Kadeřábek a před čerstvým zraněním i gólman Jaroslav Drobný. V italské Serii A máme čerstvé, tříčlenné zastoupení v  Ladislavu Krejčím , Patriku Schickovi a Jakubu Janktovi.

Ve Francii ze současných reprezentantů není nikdo (jen Jaroslav Plašil ), ve Španělsku jakbysmet. Zbytek je roztroušený po Švýcarsku, Turecku, Rusku nebo druhé anglické lize, třebaže její kvalita jde rok od roku nahoru. Ale kdo je ve svém týmu opravdový lídr v týmech z TOP 5 evropských lig? Jen Darida.

Nejzásadnější problém: práce s míčem ve velké rychlosti

Jedno z kouzel fotbalu je, že kolektivním a taktickým pojetím se dají zakrýt individuální technické či rychlostní nedostatky, jinak by nedocházelo k překvapením á la Island. Ale i to lze jen do určité míry. Už je na čase se přestat přesvědčovat nebo si nalhávat, že se můžeme měřit s těmi nejlepšími otevřeným fotbalem, protože to jednou v létě 2011 v Rumunsku vyšlo a tehdejší „devatenáctka“ si to v krásném finále rozdala se Španěly (prohrála až v prodloužení).

Juniorský a dospělý fotbal, přesněji konkurenci a kvalitu, nelze srovnávat. A teď vám to přiznají i členové tehdejšího úspěšného týmu, ať už Krejčí, Jiří Skalák nebo další, ačkoliv to před pěti lety vnímali pochopitelně jinak.

Přestaňme v tuto chvíli řešit, jak na Němce nebo Španělsko. Jestli útokem, nebo obranou, vysunutým presinkem nebo hlubokým blokem. Momentálně je to jen teoretické žvatlání. Ne, to není předčasná kapitulace nebo výzva k tomu, ať se tým v takových zápasech nesnaží, protože to stejně nemá cenu. Ale jde o volbu jiných priorit, na které se musí český fotbal zaměřit, aby zase mohl i ty nejlepší alespoň důstojně potrápit, když ne porazit.

Leží tady mnohem vážnější a dlouhodobější věci k řešení. Jak vůbec fotbal nastartovat. Jak vychovávat individuality schopné pracovat v rychlosti, ovšem nejen běhat nahoru a dolů ve správném prostoru, ale především pracovat v rychlosti s míčem. Protože pořád ještě mluvíme o fotbale, který se hraje s balonem. A v tom nejvíce zaostáváme. Proto velké kluby o české hráče nestojí. To je ten nejzásadnější a zároveň nejsmutnější faktor!

Jen dělníci, které nejde přesadit

Češi to uměli vždycky uhrát kolektivně. I proto máme trojí zastoupení v Evropské lize, podruhé v řadě. A podaří se občas porazit Inter, Lazio, Neapol. A aniž by to bylo snižování těchto cenných skalpů, nesmí se zapomínat, že řada z těchto týmů staví Evropskou ligu ve svých prioritách až na druhé místo. Legionáři, kteří prošli velkými kluby, vám potvrdí, že podobná utkání berou tamní hvězdy spíš za trest, jelikož je v domácí soutěži čekají důležitější zápasy. Proto je dobré, když toho české kluby využijí, ale nelze z toho vyvozovat, že to s českým fotbalem není až tak špatné.

Ten totiž v posledních letech produkuje poctivé dělníky, kteří jsou schopni plnit přidělený úkol, ale když ho přesadíte ze zažitého systému, uvadá. Není divu, že se tak málo hráčů, až na pár výjimek, prosazuje ve větší konkurenci po odchodu do ciziny.

Nebo trefněji řečeno o ně přestal být zájem, což před pár dny potvrdil i Pavel Nedvěd , když řekl, že z hráčů s českým pasem nemá Juventusu koho nabídnout. V současných mládežnických reprezentacích se objevují zajímaví hráči, ale otázku, jestli to bude stačit na evropský nadprůměr, teď nelze zodpovědět. Navíc nestačí, aby to byl jeden nebo dva.

Nejsme jediná země, která se dostala do krize. Fotbal se odehrává v sinusoidách. Ale hledaly řešení, Belgie rozjela systém a vychovala současnou skvělou generací. Ostatně současnou německou mašinu vlastně odstartovali Češi poté, co i s náhradníky porazili na EURO 2004 „Die Mannschaft“ 2:1. Tehdy na to okamžitě zareagovali a rozjeli řadu programů. Němci nám to nyní vrátili a my bychom na facku měli zareagovat podobným způsobem.

Zaspalo se už za Brücknera

V Česku se rozjely akademie, jenže i ty vyvolaly velké vášně. Nicméně na současný problém jsme si zadělali mnohem dřív. Nejvíc se doba zaspala paradoxně v nejslavnější éře z první dekády 21. století, kdy Nedvěd a spol. patřili mezi nejlepší. Úspěchy a pravidelné starty na šampionátech zastřely, že se při výchově mladých zaspává doba a nezachytávají trendy.

A jestli lze něco vyčíst Karlu Brücknerovi, tak to, že se v tomto směru aktivněji nepodílel. Vrba to alespoň zkusil, ale i proto, že se obklopil lidmi, které mnoho lidí (poměrně oprávněně) nerespektovalo – příklad za všechny Dušan Fitzel - se nedokázal fotbal shodnout, kudy dál. Akademie se rozběhly, ovšem řada lidí jim nevěří.

Teď opravdu není zásadní problém, jakou cestou uspět proti Španělsku nebo Německu, ale jak vrátit českým hráčům konkurenceschopnost. Když se to povede, přijdou i výsledky. Současný stav je takový, že nyní nemusíme nějaký čas řešit, jak na giganty, ale jak na Ázerbájdžán, Kazachstán a spol.

Autor je spolupracovník iSport.cz a deníku Sport

Vaclík: Byla to čistá dominance Němců. Vědí o sobě
Video se připravuje ...

Droppa: Čekal jsem, kdy přijde nervozita, ale nepřišla
Video se připravuje ...

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud