Karel Häring
23. dubna 2017 • 23:52

Rajtoral: Maratonec na motorce, který rád vtipkoval, rozplakal český fotbal

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když se člověk dozví tak tragickou zprávu, jakou je ta o úmrtí Františka Rajtorala, v první chvíli přemýšlí nad tím, proč k tomu došlo a jaké okolnosti jednatřicetiletého muže, profesionálního fotbalistu, k takovému rozhodnutí přinutí. Samozřejmě v tu chvíli vnitřně vyjádříte upřímnou soustrast rodině a nejbližším, pro které to je naprosto devastující zpráva.



Ale pak začnete vzpomínat a vybaví se vám momenty, které si ve spojení s konkrétní osobou pamatujete. U Františka Rajtorala naskakovaly rychle. Od sezony 2010/2011 jsem začal pravidelně jezdit na zápasy Viktorie Plzeň. V té době už krajní obránce či záložník kroutil na západě Čech druhou sezonu po příchodu z Baníku Ostrava. Do ofenzivního systému trenéra Pavla Vrby dokonale sednul.

Podíval jsem se do archivu sestav jednotlivých evropských zápasů Viktorie. Čtrnáctinásobný reprezentant nechyběl v obnovené premiéře Plzně v pohárech proti Besiktasi v létě 2010. A v dalších dvaceti následujících utkáních se na pozici krajního obránce objevovalo jediné jméno: Rajtoral. Ani poté ze základu nevypadl, jen se posunul výš, do zálohy. Ono ho to tam stejně vždycky táhlo...

Dvakrát zažil Ligu mistrů, po té druhé účasti si odskočil na půl roku do německého Hannoveru, než se vrátil. Ve Štruncových sadech pak mohli znovu vidět, jak „nakopával“ svou motorku a vyrážel z obrany do útoku. Bránění sice vždy nepatřilo k jeho nejsilnějším stránkám, zato fyzická kondice jednoznačně ano. To se o něm velmi dobře vědělo. Takový fotbalový volnomyšlenkář, jak kdysi část svých hráčů označil trenér Miroslav Koubek.

Explzeňský Rajtoral (†31) spáchal sebevraždu. Podívejte se na jeho kariéru
Video se připravuje ...

Bohužel, stejně tak i o jeho problémech. Poprvé prodělal únavový syndrom ještě v Ostravě, podruhé jej vyřadil na čtyři měsíce v roce 2014. Vrátil se na konci listopadu. Nejprve minutou s Bohemians, pak na 17 minut v posledním podzimním utkání v Jablonci. Plzeň tehdy vyhrála brankou z 90. minuty a František Rajtoral se podílel na gólové akci.

Na jabloneckém stadionu mohou novináři mluvit s hráči prakticky hned, když jdou z plochy. Pochopitelně, že patřil k hráčům, o něž byl největší zájem. Rozestavili jsme se kolem něj a začali se ptát. František měl svůj typický styl vyprávění. Těžko se dá charakterizovat. Takový ležérní, proložený vtipy. A občas odpovědí zakončenou otázkou „že?“, jako by chtěl dostat potvrzení. Ale když se rozpovídal, vyhýbal se frázím.

Ačkoliv v mix zóně není na delší a hlubší povídání obvykle čas, odpovídal otevřeně na dotazy týkající se jeho předchozích problémů. „Není to tak, že se řekne únavový syndrom, člověk si vezme tabletu a za týden je fit. Tam je hra o čas, kdy se člověk uzdraví. Jelikož už jsem s tím měl zkušenost, myslel jsem si, že jsem na to nachystaný. Ale v žádném případě jsem na to připravený nebyl,“ vyprávěl upřímně.

Přiznal, že v první fázi nemoci uvažoval také o konci kariéry. „Když už to člověk jednou zažil, pak si říká, že je to konec. Ale není.“ Mluvilo se tehdy také o jeho psychických a jiných potížích. Ale teď se nesluší spekulovat.

Obecně platí, že o duševních problémech profesionálních fotbalistů se mnoho nemluví. V Česku určitě ne, v Anglii se z toho stalo otevřené téma (deprese, osobní bankroty), především u hráčů po kariéře.

Pravé důvody svého fatálního rozhodnutí znal jen František. V Jablonci tenkrát vyprávěl, co ho postavilo na nohy. „Pomohla mi přítelkyně, rodina a lidi kolem mě, včetně lidí v klubu a jeho majitele. Postavili se k tomu skvěle. Jsem zpátky a věřím, že budu hrát fotbal.“ Bohužel už ne.

Když v lednu 2016 odpovídal na otázku, jestli u něj v případě odchodu do ciziny nehrozilo Turecko, do kterého se vydal Václav Procházka, zareagoval „rajtoralovsky“ s úsměvem. „Já jsem si říkal že Slovensko. Je to za euro a je to v cizině.“ Nakonec se do Turecka vydal, do dalekého Gaziantepu. Ve městě ležícím poblíž hranic se Sýrií neměl okolo sebe ty, kteří by jej uchránili od tragického řešení svých problémů.

Jak výstižně napsal Jakub Podaný, obránce Dukly na Twitteru. „Solidarita všech klubů, hráčů a fanoušků dokazuje, jak respektovaným hráčem a člověkem František byl.“

Po tom, kdo nepromarnil svůj život, zůstává hodně vzpomínek. Z těch fotbalových na to, jak jeho blonďatá kštice létala podél pravé lajny nahoru a dolů. Na jeho gól v Neapoli, kde Plzeň dosáhla výhrou 3:0 jeden z největších výsledků v historii klubu. A vlastně na celé unikátní období, kdy Viktoria přepisovala historii.

František Rajtoral proto zůstane navždy její součásti. Takže jak znělo často v Plzni: „Fráááánta Rajtoral.“

Čest jeho památce.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud