Hokejová Liga mistrů je pro zúčastněné kluby finančně stále ztrátová. Z tohoto pohledu málo atraktivní. Platilo to, možná stále leckde platí, i pro hráče. Proč se dřít v projektu, se kterým nejsou šéfové ztotožněni? Proč riskovat zranění? Proč? Hlavně pro sebe.
Ať už se kluby v Champions Hockey League staví k zápasům jakkoliv, stále jde o šanci zahrát si proti špičkovým soupeřům. Poměřit síly se švédskou systematičností, finskou rychlostí, švýcarským nebo německým důrazem. Zahrát si v jiném tempu, proti jinému stylu. Poznat mezinárodní scénu, ukázat se v Evropě. A to je zejména pro borce v rozjezdu kariéry k nezaplacení.
Že to má smysl (nejen v extralize), dobře ví v Brně. Kometa do osmifinálové odvety nasadila šest juniorů. Ať už k tomu Libora Zábranského vedlo cokoliv, pro mladé to byla velká příležitost. A rvali se. Oceláři pro změnu pustili do hry čerstvě šestnáctiletého útočníka Adama Rašku, k tomu do obrany další dva mladíky Jana Bartka s Marianem Adámkem. Také uspěli. Nabrali sebevědomí, trochu zkušeností.
A zdaleka to není šance jen pro juniory. Třinecký gólman Šimon Hrubec už je v šestadvaceti letech považován za zkušeného borce otřískaného i prověřeného extraligou. Gólman na hraně reprezentace. Není třeba se jej ptát, jestli a jak moc jej mrzí, že nedostal pozvánku na zahajovací turnaj Euro Hockey Tour. Mrzí, kdo by o národní dres nechtěl bojovat? Vzal to ale tak, že i v CHL se může trenérům na dálku ukázat.
Že je schopný chytat proti elitním švédským klubům (HV71 Jönköping a Malmö) nebo nulovat borce se zkušenostmi z NHL (Setoguchi, Carle, Colaicovo z Mannheimu). A že nejlepší statistiky po osmifinále Ligy mistrů nemá jen tak náhodou a zadarmo. Ona je to nakonec i lepší cesta, než si otevřeně, či skrytě, zoufat nad tím, že nejsem v reprezentaci, protože nejsem ve Spartě.
Související články
