Ti z vás, kteří nevěří ve sportovní mystiku, sílu víry i v jistou přítomnost nadpřirozenosti v lidském životě, ať raději dál nečtou. Vy ostatní zkuste na chvilku potlačit rozum a otevřít srdce. Teď je ta správná chvíle…
Možná také znáte ty neuvěřitelné historky. Kluk prchající před rozzuřeným býkem přeskočil dvoumetrovou zeď. Žena nadzvedla havarované auto, aby zachránila své dítě. Jogín přešel po rozpálených uhlících, aniž by měl jedinou popáleninu na chodidlech.
Jsou to příběhy, v nichž lidé na časově omezený okamžik dělají něco zcela nad své možnosti. Něco, čeho v normálním stavu bytí většinou nejsou schopni. Někdy lidské tělo do tohoto rozpoložení dostane strach či pud sebezáchovy. Jindy nezdolná víra nebo jistý druh transu. Věřím tomu, že něco podobného se může stát i v semifinálovém zápase českých hokejistů s Kanadou na mistrovství světa.
Podle čistě sportovně expertního pohledu na věc je favorit duelu jasný. Pokud totiž za měřítko hokejové kvality logicky vezmete NHL, v kanadském dream teamu najdete hned deset hráčů z letošní Top100 nejproduktivnějších borců této soutěže.
Třetího Crosbyho, za ním pak následují 7. Seguin, 12. Giroux, 38. Eberle, 44. Spezza, 52. Burns (druhý nejlepší bek soutěže), 65. Duchene, 67. O´Reilly, 78. Barrie a 91. Toffoli. Co proti tomu ve statistikách tasí český tým? Pátého muže bodování NHL Jakuba Voráčka a padesátého Tomáše Plekance, který navíc přiletěl přes půl světa na poslední chvíli. A dál? Dál už nic…
Jenomže takhle jednoduše sport naštěstí nefunguje. Úspěch se nedá spočítat. A česká reprezentace jeden obří trumf má. Ano, je jím Jaromír Jágr! Hokejový expert teď asi opět rychle přizve na pomoc rozum a správně namítne: „Souhlasím, že na šampionátu hraje úžasně. Ale možná jste tak trochu zapomněl na to, že hokej je kolektivní sport. Jeden muž proti takové kvalitě nic nezmůže.“ A zmíní i dechberoucí kanadskou jízdu turnajem se skóre 58:14.
Ani to však podle mě není absolutní argument. Jaromír Jágr vedle obřího talentu, ještě větší tréninkové píle, totálního soustředění se na hokej i za cenu obětí v soukromém životě, vedle houževnatosti i citu pro hru pracuje ještě s úplně jinými veličinami. S veličinami, které se nedají zanést do žádných statistik. S hlubokou vírou a energií, která nás obklopuje i přesahuje.
Ten, kdo navštívil některý ze zápasů národního týmu ve Vysočanech, možná chápe, co mám také na mysli. Energie v tom kotli emocí byla totiž téměř hmatatelná. A víra ve schopnosti slavné osmašedesátky byla naprosto bez limitů. Je to víra, že Jágr svým způsobem dokáže dělat „nadpřirozené“ věci. Protože hrát hokej ve 43 letech způsobem, jaký v Praze předvádí, je už přeci něco zcela mimo limit…
Během turnaje se navíc evidentně stala ještě jedna důležitá věc – v Jágrovy výjimečné schopnosti podvědomě uvěřili i jeho spoluhráči. Když se legendární útočník zranil v zápase se Švýcary, bylo vidět, že byli na chvíli dezorientovaní a bez energie. Jako když armáda ztratí svého Achilla…
Ve čtvrtfinále s Finy zase naopak rostla s mimořádným Jágrovým výkonem hra celého týmu. „Máme v mužstvu nejlepšího hráče na světě. S ním dokážeme cokoliv,“ znělo pak výstižně po utkání unisono z české kabiny.
Nyní jsou Jágr a tým spojené nádoby. Sportovní pragmatik bude mudrovat, že to není dobře, celé je to přitažené za vlasy a svým způsobem mu rozumím. Přesto říkám – nyní je třeba na tuto závislost naopak vsadit!
Protože jestliže Kanaďané budou v semifinále logicky spoléhat na objektivní sílu a kvalitu, která je daleko větší než má jejich soupeř, Češi se musí mimo jiné spolehnout na magii čísla 68!
Ostatně už před pěti roky při posledním zlatém českém finále proti ruskému týmu hvězd toto kouzlo zafungovalo. Tak proč ho nezopakovat právě dnes? Zvlášť, když Jágr hned po vyřazení Finů lidem, ale vlastně i týmu jasně vzkázal: "Možná si budete myslet, že kecám nesmysly, ale podle mě se porazit dají."
Související články
