Miroslav Pelta opět ukázal, že nečekaná řešení mu nejsou cizí. Po dlouhém pátrání v českých luzích a hájích nakonec našel i v kooperaci s rodící se samostatnou ligou nového předsedu komise rozhodčích v Polsku. Opakuje se tak svým způsobem osvědčený model ze zápasů Sparty s Plzní z minulých let. Tehdy – v atmosféře fotbalové „války“ a nedůvěry – byli rovněž na klíčový duel sezony povoláni sudí z ciziny. Jednou šlo o Němce Starka, podruhé o Španěla Borbalána. A v obou případech sázka na zahraniční „záchranu“ vyšla. I nyní je to naděje, že může být líp.
Nominace Michala Listkiewicze se jeví jako logické řešení mimořádně složité situace. Žádný ze zkušených českých arbitrů, o kterých se spekulovalo, totiž nebyl průchozí pro všechny velké fotbalové hráče. Jan Jílek či Martin Wilczek jsou logicky považováni za prodlouženou ruku Romana Berbra , Radek Příhoda či Jiří Ulrich zase až příliš za pražskou volbu.
Můžete namítnout, že je smutné, když český fotbal nedokáže najít šéfa rozhodčích z domácích zdrojů. Svým způsobem ano, i když z celoevropského pohledu nejde až o tak výjimečné řešení. Ale především: mnohem důležitější mi přijde přiznat si pravdu a na faktický stav věcí (konkrétně totální nedůvěru) správně zareagovat. Což se nyní i pod rostoucím vlivem Ligové fotbalové asociace, která bude za budoucí prosperitu ligy zodpovědná především, stalo.
Michal Listkiewicz tu totiž žádné přímé vazby nemá. Navíc je v celoevropském fotbalovém měřítku respektovaná osobnost s minulostí úspěšného arbitra. Vždyť spolurozhodoval i finále mistrovství světa, nyní sedí v komisi rozhodčích FIFA. Takže potenciál zvýšit i díky jeho přítomnosti nyní otřesenou důvěru v rozhodčí v českých profesionálních soutěžích tu rozhodně je velmi slušná.
Na druhou stranu má tato cesta i řadu logických úskalí. Listkiewicz přijde do pro něj neznámého prostředí. A bude mu chvíli trvat, než pozná nejen své podřízené – tedy samotné rozhodčí – ale i jemnou pavučinu všech vztahů, vazeb a vlivů. Můžete říct, že se jimi nemá zabývat a soustředit se jen na dění na trávníku. Protože to je jeho práce.
Částečně to platí, tak jednoduše to však nefunguje. Dobré je, že sám Listkiewicz to jako muž s velkou funkcionářskou minulostí stoprocentně ví. Takže aby v této změti vztahových vláken nebloudil, bude potřebovat silné a věrné pomocníky. Složení celé komise rozhodčích proto tentokrát bude daleko důležitější než jindy.
Další nutnou podmínkou pro úspěch pak bude rychlé zavedení systémových změn vedoucích k větší transparentnosti soutěže. Jakých konkrétně? Kromě využití videa při sporných momentech či jiné práce ze strany delegátů, půjde rovněž o otevření komise rozhodčích světu. Není možné, aby fungovala v takovém utajení jako za Dagmar Damkové , kdy nikdo nevěděl, jak jsou jednotliví sudí hodnoceni a jak jsou za zásadní chyby trestáni. Listkiewicz by měl tuto otevřenost prosazovat nejen kvůli zvýšení důvěryhodnosti samostatné ligy, ale svým způsobem i pro ochranu nezávislosti „své“ komise.
Mimořádně důležitá bude také míra nasazení bývalého šéfa polského fotbalu. Pokud se má totiž kolem českých sudích něco zásadně změnit, musí být maximální. Listkiewicz prý mimořádně vitální i ve svých 63 letech je a nechybí mu ani nadstandardní komunikační dovednosti. Využít by je měl nejen směrem k médiím, v nichž svou fotbalovou kariéru před mnoha lety startoval.
Témata:
fotbal, Miroslav Pelta, sport, komise rozhodčích, FAČR, Michal Listkiewicz, Sport na Heureka.cz
Související články
