Václava Prospala jsem jako hokejistu uznával. Patřil k těm, kdo vždy hráli srdcem. Zvlášť když šlo o národní tým, v němž patřil ke klíčovým hráčům. Jako trenérovi mu ale nerozumím. Jeho uražené až ubrečené reakce na kritiku po nepovedeném mistrovství světa v Paříži zbytečně sráží jeho jméno. Jméno velkého hráče, který se v roli jednoho z koučů národního týmu zatím těžce hledá.
Po neúspěšném mistrovství světa ve Francii se stal i Václav Prospal cílem kritiky. Bez výraznější praxe zaujal místo jednoho z asistentů Josefa Jandače. Široký realizační tým prošpikovaný legendami z NHL měl být na turnaji trumfem. Nebyl a experti i veřejnost na to nyní logicky poukazují. Jak ukázal obsáhlý rozhovor v deníku Sport, tato kritika Prospala nebývale trápí. A to až do té míry, že přešel do protiútoku a místo rozboru stavu českého hokeje začal ze všeho nejvíc řešit to, jak má hodnocení práce trenérů po tak nepovedeném turnaji vlastně vypadat.
Dobré je, že Václav Prospal v úvodu rozhovoru alespoň připouští, že „každý má právo na svůj názor“. Aspoň že to... Při vyslovení názoru byste však podle bývalého skvělého útočníka měli myslet i na řadu dalších věcí. Pojďme tedy pěkně po pořádku projít takové Prospalovo desatero...
1. „ Kritika musí být oprávněná a konstruktivní.“ Tohle už jsem před lety slýchával a poměrně často, ale dobře. Jdeme dál.
2. „Kritika musí mít glanc.“ No samozřejmě, nebudeme tu hulákat jeden přes druhého.
3. Nemělo by se také řešit například to, jestli kouč při zápase dobře koučuje. „Prý jsme moc motali formace. Tohle už mi přišlo, že je stejné jako řešit, jestli jsme měli vínové, nebo modré kravaty.“ No, upřímně furt dumám, jak to spolu souvisí…
4. „Kritika musí mít nějakou úroveň“. Ano, to se dá podepsat. Jenomže když se do ní pustí renomovaná osobnost typu Luďka Bukače, opět to dle pohledu Václava Prospala úplně neobstojí. Proč? Přejděme k bodu pět.
5. „Kapacity, které se k tomu vyjadřují, by měly přiložit ruku k dílu“. Aha, takže realizační tým ještě trochu nabobtná? A Luděk Bukač může ve svých 82 letech kritizovat, jen když se opět zapojí?
6. Problém je pro Prospala rovněž to, když se k výsledku na mistrovství světa vysloví bývalí slavní hráči. „Kritiku by neměly říkat kapacity z golfových hřišť nebo hospod.“
7. Kritika také nemá být hysterická. „I to, že se tady vyvolala hysterie, mě žene dopředu, abych byl lepší trenér.“ Tak každá motivace je nakonec dobrá.
8. „Kritika by neměla házet klacky pod nohy.“ Co to přesně znamená, Prospal nesdělil. Stejně jako to, kde je pro něj hranice mezi kritikou a urážením se, o kterém také mluvil.
9. Problém je rovněž to, když si bývalý slavný hráč Petr Nedvěd dovolí říct, že trenér Jandač mu chvílemi připadal bezradný. „To už je, jako když polemizujeme, jestli měl někdo tuhle, nebo jinou kravatu…,“ vrací se Prospal ke své evidentně oblíbené součásti obleku.
10. „Hodnotit práci trenérů by měli jen zasvěcení. Sami hráči by měli říct, jak se trenér projevoval, jak se choval, jestli byl na střídačce ztracený. Přece nikdo zvenčí nemůže říkat, jestli měl takový, nebo makový výraz,“ myslí si Prospal. A tímto výrokem také definitivně nasadil své analýze korunu a konečně víme, jak na to.
Takže ani hokejoví experti, ani bývalí slavní hráči či trenéři, ani novináři, ani fanoušci by neměli hodnotit práci trenérského týmu po světovém šampionátu. Těmi povolanými jsou reprezentanti, které Jandač do Paříže nominoval. „Nová doba, nová doba! Hráč hodnotí trenéra,“ chtělo by se parafrázovat slavnou filmovou hlášku.
Ale vážně. Václav Prospal má nepochybně dobrou vůli českému hokeji pomoct. A to se počítá a zaslouží si to uznání. Přiložit ruku k dílu, je opravdu potřeba. Ale…
Zatím se zdá, že do své trenérské reprezentační štace jde až příliš tím svým pověstným srdcem. Jako hráči mu tahle taktika vycházela. A občas díky bojovnosti a nadšení dovedně skryl své slabší stránky. Pokud však chce být velký kouč a stát na střídačce národního týmu, jen entuziasmus mu nestačí. Tady jsou třeba i odbornost a zkušenosti, které mu, zdá se, schází.
Stejně tak by měl být schopný ustát tlak po evidentním neúspěchu. A z kritiky, která vždy bude sdělována na různé úrovni a s různými pohnutkami, si v klidu vybrat to, co mu dává smysl. A jinak chápat, že dokud se po neúspěchu kritika na národní tým valí, pořád je to důkaz toho, že tu lidi hokej zajímá. Kdyby bylo ticho, to by bylo teprve ouvej…
Témata:
Česko, reprezentace, blog, Lukáš Tomek, Václav Prospal, sport, hokej, český národní tým, Sport na Heureka.cz
Související články
