Předražené olympiády? Snad se vládci kruhů chytili za nos

Olympiáda v Riu měla původně být oslavou nové globální mocnosti. K téhle pozici Brazílie se svou šestou největší ekonomikou světa před sedmi lety, kdy jí byly Hry uděleny, směřovala. Teď je však země v recesi a olympiáda před dvěma týdny docela logicky startovala za zvuků kritiky, že peníze mohly míst do stadionů směřovat do nemocnic, škol či favel.

Je třeba přiznat, že v Riu kromě zbytečných stadionů zůstane také sto mil silnic, po nichž jezdí rychlostní autobusy BRT, zbrusu nové metro nebo čtyři tunely, což zásadně vylepší dopravu ve městě. A přibylo také několik desítek tisíc bytů, ačkoli především pro movitější obyvatele Ria.

I kvůli slavné brazilské korupci a nehospodárnosti to ale pro Rio zřejmě stále byla příliš drahá legrace. Což je ale v trendu posledních desetiletí. Pořádat olympiádu je většinou snem politiků, kteří se na té slávě přiživí, a stavebních firem, které na tom vydělají. Vrcholem olympijského obžerství byla Putiniáda v Soči, která přišla na neuvěřitelnou sumu přesahující 50 miliard dolarů.

Došlo to tak daleko, že v běžných demokratických zemích už tak prodělečný podnik nikdo neobhájí. I lyžařsky poblázněné Oslo odmítlo boj o pořadatelství zimních Her v referendu.

Může to ale být jinak. Současný předseda MOV Thomas Bach hned po svém nástupu do funkce před třemi lety rozjel projekt agenda 2020, jehož klíčovou součástí je právě udržitelnost rozvoje olympijských her.

Pro budoucnost olympiád je to jediná možná cesta. Olympiády už by dál neměla dostávat města s nejdražšími sliby, ale ta s největšími zárukami, že na dva týdny slávy nebudou potomci desítky let doplácet. Za rok v září zvolí členové MOV pořadatele Her 2024 (kandidují Los Angeles, Budapešť, Paříž a Řím). Může to být zlom, po němž zůstanou rozjívené finanční exhibice drahým mementem z minulosti. Ukáže se, jestli se vládci kruhů opravdu chytili za nos.