Pokaždé, když stojí Eva Samková na startu, je poměrně velká šance, že z toho bude zlatá jízda. Na mistrovství světa v Sierra Nevadě to nevyšlo. A nestojí za tím jenom nešťastná chyba v boulích, která olympijskou šampionku poslala ven z trati už v semifinále.
Za tu chybu si Samková může sama. Ale už není její vina, že snowboardcrossové trati vidí jenom na závodech a několik dní před nimi. Nemůže za to, že český snowboardcross nestojí na propracovaném systému, nýbrž plave na vodě bez zázemí potřebné infrastruktury.
Samková má v kontaktních závodech potíže, protože na ně není zvyklá tréninku. Nemá je kde trénovat, a nemá je s kým trénovat. Mimo jiné proto, že neexistuje žádá motivační síť, která by nadějným reprezentantům dávala naději sportovní kariéry. A tak brzo končí dřív, než dosáhnou svého potenciálu, aby si vydělali na živobytí.
Všechno je to postavené na hlavu. Český snowboardcross přežívá proto, že před třemi lety v Soči Samková vyhrála olympiádu. Vzbudila zájem, do sportu už plynou peníze z veřejných prostředků. Jenže je to málo na vytvoření stromu, který by zakořenil a v budoucnu se rozkošatěl. Zatím jde jenom o vánoční stromeček, který dává radost jen chvíli.
Systém nestačí, Samková se stará sama
Samková dává své peníze z marketingového trhu zpátky do svého sportu. Vlastně nemůže jinak, protože sama by nic nezmohla. Potřebuje kolem sebe realizační tým, potřebuje parťáky v tréninku. Systém nestačí, a tak se stará sama.
Olympijská šampionka žije daleko od ideálního světa, kde by se mohla zaobírat jenom sama sebou, soustředit se jen na svůj výkon.
Přesto je stále na špičce, kraluje kvalifikacím, pravidelně boduje na stupních vítězů a má velmi blízko k celkovému triumfu ve Světovém poháru. Je to malý český zázrak vykřesaný ze skromných podmínek.
Zlato ze Sierra Nevady by pomohlo, už jenom kvůli ostře nastaveným tabulkám státní podpory, které uznávají především medaile z vrcholných akcí, nehledě na jejich různorodý význam napříč sporty.
Byl to ale jenom jeden závod na cestě k cíli. Pro Samkovou jím jsou medaile, třeba za rok na olympiádě v Pchjongčchangu. Ale je jím také snaha o to, aby její sport neusínal, ale letěl vzhůru.
Související články
