Na první pohled to může vypadat jako bohulibý plán na záchranu image světové atletiky. Snad se nikdy nenaplní, protože tohle by byl hrob olympijského sportu číslo 1. Nápad na přeorání atletických rekordů není originální a jeho logiku popírají jasné argumenty.
Rada evropské atletické asociace EAA o víkendu posvětila plán své projektové skupiny, která se snaží stanovit nová kritéria pro schválení evropských rekordů, s výhledem, že by omezení v budoucnu mělo platit i pro rekordy světové.
Základem atletiky je však historická posloupnost, porovnávání s minulostí. Loňské světové rekordy překážkářky Kendry Harrisonové či čtvrtkaře Waydea van Niekerka dokazují, že i „nepřekonatelné“ rekordy lze zlomit. Hrdé čelo v boji proti dopingu a močení na strom historie není totéž.
Aktuální plán EAA je pouze pyšný, slabomyslný a zlovolný, nic dobrého nepřinese. Spolu s atletickými legendami a Ivanem Horníkem se chce zvolat: Trochu úcty!
Ta úcta patří Janu Železnému , Romanu Šebrlemu , Paule Radcliffeové či Jonathanu Edwardsovi. Ti všichni by v nových pořádcích přišli o své rekordy. A ani jeden si to nezaslouží.
Pierce O'Callaghan, šéf projektové skupiny, která tenhle šílený nápad přivedla na svět, si dokonce dovolil případné zrušení rekordů legendárních atletů typu Edwardse či Radcliffeové označit za „vedlejší zráty“. Existuje lepší definice arogance?
Když se objevily první zprávy investigativních novinářů po letech oprávněných spekulací potvrzujících rozsáhlý dopingový program v Rusku, prezident IAAF Sebastian Coe se zmohl jen na zbabělé prohlášení: Je to vyhlášení války atletice! Po pár letech se najednou Coe přidává ke křižákům v boji za domnělé dobro světové atletiky.
Jenomže tohle atletice nijak neprospěje. Sledujeme populismus nejhrubšího zrna. Atletičtí bafuňáři, kteří podporují tenhle neuvěřitelný plán, ani netuší, jak jsou hloupí. Útočí na samé základy svého milovaného sportu.
Přitom z osmdesátých let, období nejvíc kritizovaného dopingového období, zbývá v současnosti jen deset světových rekordů - dva mužské a osm ženských.
Je zjevné, že snaha funkcionářů EAA řeší zástupný problém. Hlavní potíž je, že atletika stále ztrácí pozici globálně oblíbeného sportu, navíc už za pár měsíců skončí kariéra hvězdného Usaina Bolta , což způsobí značné marketingové ztráty.
To ale není důvod pro zoufalou paniku, jíž jsme právě svědky. Boltův odchod atletika přežije. Případným odklonem od svých historických tradic by se ale na poli světové sportovní zábavy zesměšnila a nastoupila by cestu do skupiny globálně minoritních sportů. A právě tomu se atletika potřebuje vyhnout.
