Kustod kamsi sáhnul, vytáhnul dres s číslem 96 a podal ho nováčkovi z Komety. Několikavteřinová akce způsobila problém, který si mohli ve Zlíně odpustit. Jen to chtělo víc důslednosti a trošku důvtipu. Na druhou stranu zcela zapadá do obrazu letošní sezony, kterou tráví úřadující mistr od září na dně tabulky. Je prostě divná, všechno jde šejdrem.
Rozchod s Jaroslavem Balaštíkem, dlouholetou hvězdou týmu, přišel nečekaně, ovšem bez velkých emocí a slov. Prostě rychlá, férová dohoda. Dres s jeho číslem, na které byl léta zvyklý a s nímž si ho fanoušci po celé republice spojovali, však rozhodně neměl skončit na Svobodově těle.
Jeho následovník měl dostat „svou“ jednašedesátku, kterou si přál. A když to nešlo hned, tak za pár dní. Dočká se zítra. Poté, co odehrál ve svém novém působišti tři zápasy. Aspoň, že tak…
Nejlepší střelec v klubové historii si zasloužil projev větší úcty, jakkoliv šly jeho výkony v posledních letech dolů. Číslo 96 se ve Zlíně stalo symbolem podobně jako 19 (Petr Leška) či 16 (Petr Čajánek). Než vedení odsouhlasí, že vyvěsí Balaštíkův dres u stropu haly, mělo ho úhledně složit a uložit do trezoru. Tam by mu bylo nejlíp.
Související články
