Tak je to konečně venku. To, co mělo být otázkou hodin, trvalo týdny. Jaromír Jágr se vydal na ďábelskou stezku, příští ročník NHL bude hájit zájmy New Jersey. A my, čeští pozorovatelé, máme před sebou jiskřivé a pěkně atraktivní budoucno.
Jak se vedle sebe poskládají dvě tuzemské hvězdy Jágr s Eliášem? Tvrdím, že to půjde. V případě, že oba hráči vezmou za své vlastní postavení. Hlavně pak podepsaný nováček.
Co si budeme povídat, kabina Devils, to je výsostné území dvou osobností: Martina Brodeura a Patrika Eliáše. V šatně New Jersey si oba připadají jako ve vlastním obýváku. Právem. Jsou to oni, kdo drží v ruce ovladače televizí, masážní stoly jsou pro ně vždy volné. Nikdo si nedovolí narušit jejich rituály a pohodu.
Dlouhá léta danou hierarchii nenaruší ani příchod slovutné posily. Jednoduše nesmí. Sázím na to, že si Jágr uvědomuje svoji aktuální pozici v NHL, do níž se promítlo i dlouhé čekání na kontrakt. Že je natolik chytrý, že se ani náznakem nepokusí uzmout byť jen píď Eliášovy vlády v týmu.
Nic si nenamlouvejme, tohle je choulostivá věc. Jágr (41) s Eliášem (37) jsou u nás největší dvě postavy, šířící slávu českého hokeje v zámoří. Osmašedesátka tak činí po dvě desetiletí, mladší útočník o pár let méně. Každý je z jiného těsta, každý má svůj tábor fanoušků, ani jeden není zvyklý žít ve stínu.
I když si ti dva nikdy nic zlého neudělali a navzájem se respektují, kdovíjak blízko k sobě nikdy neměli a dodnes nemají. A proč to nezmínit, částečně mezi nimi vládne i rivalita.
Může za to ovšem i řada okolností, které oba nemohli ovlivnit. Například nominaci do olympijského Nagana, kam tehdy 21letý Eliáš výkonnostně rozhodně patřil, ovšem generál Ivan Hlinka jej zcela opomenul.
Těžko se divit, kdyby tehdy rodák z Třebíče zahořkl, každopádně ani další roky bližšímu souznění a sblížení s opěvovanou zlatou partou (kam Jágr patřil) nepomohly.
Eliášovy skvělé výkony v Devils a časté postupy do dalekých kol Stanley Cupu jej odklonily spíš mezi družinu hráčů, kteří byli českou veřejností brzy uctíváni, ovšem nikoli zbožňováni jako Jágr, Šlégr, Straka, Reichel, Ručinský a spol.
Pozor však, nikde není psáno, že ti dva spolu nemohou kamarádit. Jen k tomu zatím neměli moc příležitostí. Třeba na společné adrese zjistí, že toho mají společného mnohem víc než si sami mysleli.
A jsou tu i věci, které obě osobnosti rozhodně spojují. Obrovská pracovitost, dřina, píle. Dlouhodobě individuálně laděný Jágr hlavně v posledních letech pochopil pravý význam slova teamwork. Pro druhé se teď rád celý rozdává.
Což mimochodem bude i jeho hlavní náplní v táboře Jersey: být po ruce zavedeným lídrům, podřídit se poměrně ostrým regulím týmu, zbytečně nevyčnívat, k tamním novinářům být vlídný, ale zase ne moc, aby se z toho nestala mediální exhibice, která může druhým vadit.
Samozřejmě, Jágr by si se svojí úžasně košatou a úspěšnou kariérou mohl nárokovat místo na mediálním výsluní, zásobovat žurnalisty vtipnými hláškami. V částečně vojensky vedeném klubu na okraji New Yorku však na podobné výjevy nejsou zvyklí, potrpí si na chladný profesionalismus, studenější pracovní klima s odstupem k druhým.
O to víc jsou v Devils navyklí na kloudné výsledky. Na to se veličina jménem Jágr musí zaměřit především. Pak budou spokojeni všichni.
