Měnit uprostřed rozjeté sezony hokej změnou chování rozhodčích je obrovský risk sám o sobě. Nota bene ve zdejších krajích, kde chybu hledáme všude jinde než u sebe a dokud to jde, vymluvíme se i na nemožné. A co sudí písknou proti našim, to je prostě nesmysl, omyl a beztak čísi objednávka.
Rozkvět rozporuplných reakcí na nekompromisní styl hvízdání byl jen otázkou času. Částečně kvůli naší nátuře, především pak proto, že jak hráči, tak i arbitři se vzdělávají za pochodu. I v tolik skloňované NHL si museli zvykat, a to s nesmlouvavým postihováním hákování či seker začínali kdysi od nuly, resp. od prvního kola.
To, že Martin Ručinský otevřeně kritizuje nastalé poměry, by v pruhovaném sboru neměli vnímat jako pláč zhrzeného. Z vyřčeného je třeba vzít si ponaučení. Šampion má naprostou pravdu v tom, že je třeba hokeji zachovat (někteří sudí i vrátit) férovou agresi a říznost.
Úkol dostávají všichni zainteresovaní. Známí vyčůránci z řad hráčů nechť se odnaučí srabské háčky, jiní ať se nebojí rozdávat čisté hity. Sudí je musí (!) umět vidět a nabrat dostatečné sebevědomí, aby nepodléhali tlaku tribun a nevylučovali za každý tvrdší námaz na hrazení.
Pak se extraliga posune o kus dál. Hlavně, ať každý začne u sebe. I v Litvínově, jejichž klub v neděli po zápase poslal na tiskovku kondičního trenéra. Koho pošlou příště, šoféra autobusu?
Česká hokejová přeměna bolí, bez ní to však nepůjde. Za rok budeme rádi, že se podnikla.
Související články
