Arogance pruhované moci, aneb nám do toho nikdo kafrat nebude
Tak se nám extraligoví arbitři o víkendu náležitě odhalili. Žádná jiná věta vám neřekne víc o jejich povýšenosti než ta ze společného vyjádření, které v neděli adresovali šéfovi svazu Královi a rozeslali jej do médií.
Jde o reakci rozhodčích na otevřené názory, jež v minulých dnech padly v deníku Sport z úst bývalých či současných sudích Jana Padevěta, Milana Mináře či Tomáše Turčana. Ta věta zní: „Uvádějí je lidé, kteří dlouhodobě nepožívají vážnosti v naší komunitě,“ shodla se pruhovaná milice.
Jistě, proč by třeba takový René Hradil, vyhlášený znalec pravidel, měl brát vážně postřehy dlouholeté nejužší mezinárodní špičky Mináře? Sudího, k jehož kvalitám se horko těžko někdy přiblíží nejen on, ale drtivá většina českých zeber?
Proč by si on a jeho kolegové měli brát ponaučení z řady trefných soudů Jana Padevěta, jenž v nejvyšší soutěži odpískal devatenáct sezon? My sami přeci nejlíp víme, jak se pískat má! Kdejaký nazdárek si na nás nebude otvírat hubu…
Přesně tohle poselství obsahují zmíněné věty. Dokládá zpupnost spolku, který místo aby před veřejností vystupoval kajícně, vážil pečlivě každé oficiální slovo, v tichosti pracoval na odstraňování nedostatků, s pokorou přijímal časté a logické výtky, bez skrupulí vytrubuje do světa, jací hňupové si dovolují kafrat jim do práce.
S dovolením si vypůjčím známý výrok Miloslava Hořavy o nehoráznosti českého hokeje. Na tento případ sedí jako ulitý. Shodou okolností byla průpovídka litvínovského kouče amnestována, spravedlnost nezůstala slepá.
Ono celé to pruhované stanovisko je dosti podezřelé psaní, které si nejednou protiřečí. Rozhodčí se nejprve dušují, že jsou jedna celistvá parta, nedělící se na sudí české a moravské, čárové či hlavní, profesionální nebo amatérské. A přitom se ostře vymezují proti Tomáši Turčanovi, proti vlastní krvi. A dokonce tak tvrdě, že s ním odmítají společně pískat extraligové duely. Nedovedou si představit, že by měli bok po boku vkročit na led. Aha…
Na rovinu, Turčan je typem rozhodčího s nadáním poklidný zápas přetvořit vlastním přičiněním v hustou bramboračku. Jím vedená utkání se umí zapsat do paměti, jen co je pravda. To však nic nemění na tom, jak se v armádě generála Pavla Halase nakládá s nepohodlnými. S těmi, co mají sebevědomí nadřízeného kritizovat, pakliže vidí a cítí, že věci neběží, jak mají.
A pokud si pořád někdo myslí, že Turčan je se svými postoji v kruhu sudích osamocen, hluboce se mýlí. Jedním z důkazů budiž e-mailová korespondence mezi ním a Halasem, k níž se deník Sport dostal, a kterou musel někdo ze zainteresovaných vypustit na světlo světa. Proč asi?
Turčan v nich navíc od některých kolegů sklízí chválu za obsah pošty i samotnou odvahu. Ano, i od těch, jimž je dnes tak anonymně nevolno z mediálních výstupů prostředí znalých osobností.
Tahle předstíraná jednota ukazuje na něco jiného. Na to, že své stádo ovcí, tu láskyplnou komunitu, má Halas naprosto pod kontrolou. Jakými postupy, to je na jiné povídání.
Jestli přesně tohle český hokej chce a potřebuje, toť otázka.
