Je to největší nevyřešený otazník konečné nominace na světový šampionát v Praze. Pokud tedy nepovažujeme za neznámou oficiální výroky Jaromíra Jágra, jenž se stále staví do pozice tuctového hráče na reprezentačním try-outu…
Takže, připojí se nakonec Martin Ručinský k výpravě a opět posune hranici nejstaršího českého reprezentanta na vrcholné světové akci?
Ještě před třemi, čtyřmi dny bych tvrdil jednoznačné NE. Litvínovský kmet měl za sebou útrpný zážitek z druhého nevyužitého mečbolu proti Třinci a cestu do Slezska před sebou. Dlouhou cestu na definitivní popravu zlatých nadějí, předpokládalo se. Navíc v neutěšeném zdravotním stavu.
Co zápas, to injekce proti bolesti. Proti velice silné bolesti, která paralyzovala útočníkovu ruku. Sám Ručinský měl v hlavě zmatek, domnívám se, že se spíš klonil k verzi šampionát vzdát.
Čtvrteční historický den pro litvínovský hokej však mnohé změnil. Ukázalo se, že hlava je nejdůležitější. Martin Ručinský v návalu vítězné euforie ožil, vedle něj dostaly dávku energie i možná už zapuzené myšlenky na výjimečně sledovaný turnaj.
Rázem je mysl čistší, a když si k tomu připočítáte trvalé lanaření oblíbeného kouče, máme tu stav, kdy se opěvovaný veterán pokusí Vladimíru Růžičkovi vyhovět.
Ač toho má opravdu dost… Ne. Ač toho má opravdu více než dost, očekávám, že si jednu cimru v pražském hotelu zamluví.
