Litvínovské hokejové závody opustil druhý trenér Ondřej Weissmann. Není snadné soudit jeho krok ve chvíli, kdy musí poslouchat výčitky z litvínovských tribun, že nezvládá nahradit zlatého trenéra Hořavu. To na pohodě, která se navíc v klubu nenachází, nepřidá. A je to taky úlet.
Pokud se však trenér domníval, že rezignací pomůže týmu, pak se spletl. Nepomůže, naopak, uvedl ho do dalších potíží. Ze dne na den musí vedení shánět náhradu. Víc než snaha o občerstvení vzduchu v kabině je tento případ o útěku z boje a od rozdělané práce, o ponechání kolegy Rulíka v trablech.
Hráči občas dostávají sodu, že se nedokážou poprat s osudem, který si to štráduje jinak, než zní plán. Ondřej Weissmann mohl (či měl) spolknout nadávky řvounů, kousnout se a dál fárat na proměně nevlídné sezony. Zvolil však snazší cestu.
Litvínov přitom nyní víc než kdy jindy potřebuje sešikovat válečníky, jimž se nepodlomí kolena při pohledu na tabulku. Kteří nepodlehnou skepsi, že z konce minulé sezony se propadli o třináct pater níž. Že níž už to vlastně nejde. Tedy zatím.
Trenér Radim Rulík správně říká, že je třeba v hlavách všech zainteresovaných definitivě uzavřít minulý zlatý ročník a soustředit se na holé extraligové bytí. Je to pravda. Na druhou stranu, ti nezkušenější bardi by se měli myšlenkami ponořit do nedaleké minulosti a z příkladu Martina Ručinského nebo Jakuba Petružálka něco vzít. A to něco předat ve prospěch týmu.
Odchodem dvou jmenovaných útočníků neodešly pouze góly, nahrávky nebo přesilovkové nápady. Zmizela s nimi i povaha. Identita týmu. Na ledě i v kabině. Litvínovská DNA se rozpadla. A je to nejvíc znát v utkáních z kategorie „muset vyhrát“.
Ano, dvě dosavadní výhry se Spartou jsou jistě fajn, jenže Krušnohorci potřebují body z bitev s bezprostředními rivaly. Obrat tabulkového souseda, když jde o tzv. šest bodů. To jsou zásadní litvínovské úkoly.
Tam leží cesta k výtahu. Tam se ukazuje charakter týmu. Tam se jeho jednotlivci naplno odhalí. A právě v tomto ohledu litvínovští hráči směřují k nedostatečné. Což musí okamžitě změnit, čas je neúprosný.
Naříkat na smůlu nebo na fakt, že soupeř využije prakticky každé litvínovské zaváhání, to je lidsky pochopitelné, ale k obratu věcí to nevede.
Klubové vedení nadále ponechává tým bez razantní personální proměny. Myslím, že uzrál čas s mužstvem zatřást. V neděli večer odbije půlka sezony, blíží se další reprezentační přestávka. Ideální a jedna z posledních příležitostí k restartu.
Pomyslným titulem je nyní pro Vervu účast v předkole play off. Ještě to není ztracené. Váhání však není dobrým rádcem.
Související články
