Zápasit v extraligovém finále proti Spartě je pořádná šichta pro každého. Tak proč si k ní Liberec přidává další boj navíc se sebou samým? Naprosto zbytečný boj, který Tygrům pouze oddaluje vidinu oslav s Masarykovým pohárem.
Motto finále znělo i následovně: Kdo udrží chladnou hlavu, kdo se nenechá vyprovokovat soupeřem, ten urve titul.
Bylo nad slunce jasné, že série mezi dvěma tuzemskými kolosy bude maximálně vyšponovaná, stres bude na finálovém ledě jako doma v obýváku. Že do hry vstoupí různorodé zbraně. Odnepaměti se čeří vody v zákulisí, vytváří se různé nátlaky, další strategie velí popíchnout soka v médiích.
Každá maličkost má svou cenu, může totiž do tábora soupeře zanést pochyby, vyvolat negativní emoce, které, když se vymknou kontrole, prasknou a problém je rázem na světě. A toho jsme svědky v případě Liberce.
Takže zatímco na ledě není mezi ním Spartou téměř rozdíl, v mentální odolnosti nebetyčný. Čili, pokud Severočeši historickou zlatou šanci projedou, můžou se vztekat maximálně na sebe, na nikoho jiného. Protože svůj nesporný hokejový kumšt nechali přebít nesmyslnou hysterií, zbytečnými výlevy.
Jasně, lehko se to od stolu radí. Ale podívejte se na sparťany, jak své emoce, s výjimkou potrestaného útočníka Klimka, drží pod poklicí. Zůstávají výrazně víc nad věcí a ještě se ze své kabiny rivalovi utěšeně posmívají. Dostali ho přesně tam, kam potřebovali!
SESTŘIH: Sparta - Liberec 4:1 (3. finále)
Video se připravuje ...
Pak si přehrajte klipy Petra Vampoly napěchované frustrací, tragikomický výstup Martina Ševce vůči „paní „Jandačové“ a máte tady obrázek týmu, jenž bude mít hodně práce, aby se v krátkém čase psychicky srovnal. Je to škoda, musí si říct nestranný fanoušek, který Tygrům po skvělé jízdě základní částí titul přál. Ano, přál, minulý čas je mnohdy na místě. Však se zeptejte ve svém okolí nestranných fanoušků, jak na ně liberecké nářky působí. Pokles sympatií u nezaujatých příznivců je očividný.
A co si budeme povídat, nic nepřišlo jen tak. Už v dlouhodobé části se v Liberci potýkali s nevyrovnanou disciplínou hráčů. Zarážející je, že do stavu nepříčetnosti často sklouzávali ti nejzkušenější. Ševc, Vampola, Birner… Borci, od nichž byste naopak očekávali, že disciplínu krocení vybuchlých emocí budou v kabině vyučovat. Opak je pravdou a tenhle podivný příběh ublíženeckého cítění pokračuje dál. Podivný i v tom směru, že k žádnému jinému týmu z předchozích sérií play off se disciplinární komise nechovala tak přívětivě jako k Liberci.
Smutnou tečku za svým libereckým příběhem píše právě Petr Vampola. Mistr světa z roku 2010 nafasoval druhý vyšší trest, dnes automaticky hrát nebude a vůbec bych se nedivil, kdyby se už do sestavy nevrátil. I z toho důvodu, že pod Ještědem končí.
Podobně se před třemi roky zachovala Plzeň, která Vampolu nevzala na rozhodující sedmý finálový duel do Zlína. Na ledě má někdejší Jágrův parťák z reprezentace značný význam díky jednoznačným hokejovým dovednostem, jenže v součtu s jeho nevyzpytatelnými výboji celkový přínos pro tým povážlivě klesá.
Dnešní čtvrtý mač v O2 Areně bude zároveň utkáním pravdy kouče Filipa Pešána. Jeho vynervovaný tým se po pondělku na chvíli dotkl mentálního dna, večer se ukáže, jak na jeho obrodě během šibeničních 20 hodin dokázal zapracovat.
Témata:
extraliga, vampola, blog, horák, sport, Ševc, bílí tygři liberec, hokej, Sport na Heureka.cz
