Ne, tady to na vzájemnou dohodu skutečně nevypadá. Pakliže obě strany nesáhnou ke kompromisu, půjde se k soudu. Na stole ani v jeho blízkosti není k vidění byť jen náznak, že by kdokoli mínil ustoupit ze svého postoje a jevil ochotu cosi ztratit. To spíš ruští olympionici spláchnou do záchodu všechny bobule.
Ješitnost Rostislava Klesly a lídrů třineckého klubu hází do celé kauzy vidle. Pěkný zápich, jen co je pravda. Z rozkolu se stává veskrze osobní záležitost. Vypoklonkovaný kapitán nedává nijak najevo, že by mínil přijít o jedinou korunu z následujících čtyř sezon, jež mu zaručuje zaregistrovaná smlouva. A že těch korun může být klidně dvacet milionů.
Pokud neskladují klíčové důkazy někde v šuplíku, obžaloba třineckých bossů sází na hráčovu absenci na úvodním srazu přípravy. To nezní špatně. O poznání chatrněji pak působí argument viceprezidenta Jana Czudka, že balík příjmů pro Kleslu byl spojen s očekáváním hráčova vůdcovství a působením na kabinu. V jeho očích (nejen jeho) nesplněným. Což může být pravda tisíciprocentní, avšak pro potřeby klubu nezměřitelná, neuchopitelná. K ničemu.
Co dál? Bývalý reprezentační obránce se v roli zaměstnance nelichotivě vyjádřil na adresu nadřízených. Ano, to je na vytýkací dopis, výstřižky z novin mohou posloužit na odebrání části platu. Na víc ne. Kleslova důsledná póza evokuje silný dojem, že mu na vlastní reputaci tolik nezáleží. Kdo ví, třeba už má v hlavě rozhodnuto, že s hokejem sekne a sebere poslední balík, zamává a užije penzi.
Za férovou dohodu bych osobně považoval řešení fifty fifty. Zbývající půlku kontraktu škrtnout, druhou vyplatit. Třinec si nemůže myslet, že nebude pykat za vlastní riskantní podnikání. Hráč by zase mohl vzít rozum do hrsti, ustoupit, zachovat si tvář. Protože u soudu chtě nechtě prohrají oba tábory.
Témata:
extraliga, blog, oceláři, Třinec, sport, hokej, Rostislav Klesla, Jan Czudek, Hokej na Heureka.cz
