Snaha by byla, chuť také, zájem vítězit značný, systém nastavený. Tak proč přišla porážka české reprezentace v Rusku 3:4? Vysvětlení nemůže být prostší: kvalita. Rozdílná kvalita hráčů i provedení klíčových situací. Samozřejmě, jedná se jen o přípravu, seznamovací proces čerstvě poskládaných hráčů, mistráky v Torontu teprve přijdou. Nicméně, duel v Petrohradu celkem věrohodně poukázal na aktuální a vlastně dlouholeté české slabiny.
Jestliže odborná (pro někoho odporná) Kanada poukazovala ve svých prognózách na neutěšený stav české defenzivy, měla… Měla pravdu. Trochu se obávám, zda do ostrého startu u jezera Ontario půjde vše vyladit, jak by si situace žádala. Zbývá týden. Bude to šichta.
Bude práce zařídit, aby od beků proudily k útočníkům kvalitnější a lépe načasované přihrávky, myšleno časnější. Rozvoj české hry na petrohradském place až příliš často trpěl nedostatkem ideálně vyslaných puků od defenzivních hráčů, dobývání útočníků tím bylo hodně poznamenané. Nepříjemné je, že tenhle handicap neobelžete jinou herní či taktickou alternativou.
Hosté přitom začali výborně, až se nejednomu fanouškovi musely honit hlavou myšlenky, že tolik propírané předpovědi kanadských novinářů o českém propadáku byly výtvorem naprostých žabařů. Ale ne.
Jakmile Rusové potřebovali a utáhli šrouby, Jandačova družina to dost silně pociťovala. Je vidět, že technicky jsou hráči sborné jinde. Rozdíl je zkrátka znát. Vyjádřeno děním na ledě, ale třeba i kontrakty hráčů a pozicemi v klubech NHL konče. Svoji povahu přesto Rusové nezapřeli, občas se při hokejovém večeru chovali poněkud volnomyšlenkářsky.
Je třeba zmínit, že Češi předvedli řadu momentů a situací, které opravňují mít v kabině optimistickou, nikoli poraženeckou náladu. Tahle parta se evidentně nikdy nevzdá, bude dřít do konce. A může se zápas od zápasu zlepšovat, proč ne? Jde jen o to, na co to bude stačit.
Smí se však opírat o řadu pozitivních elementů, například o statný stožár Martina Hanzala . Dlouhán z Arizony je stvořený pro boj na kluzištích menších zámořských rozměrů, konečně snad v plné výši a šíři ukáže tuzemským fanouškům, že je to pan Hokejista.
Nejen on budí naděje. Podívejte na dovednosti Ondřeje Paláta , na buldočí snahu kapitána Tomáše Plekance . Solidně se vyjímaly i nápadité přesilovky. Na nich se evidentně projevila důkladná přípravná práce trenérského štábu. Tohle ponese ovoce.
V mnoha očích je český tým totálním outsiderem a chystaným otloukánkem Světového poháru. Já si to nemyslím. Tvrdím, že spoustu lidí příjemně překvapí. Když ne konečným výsledkem, tak masivním odporem proti nadupaným a skutečným velmocím.
A třeba se díky statečnému odboji postará i o to, že pozvání NHL na letošní World Cup nebude pro Česko poslední na dlouhou dobu.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, Rusko, Miroslav Horák, Světový pohár, sport, hokej, Sport na Heureka.cz
