Jakub Voráček loni na jaře porcoval medvěda – góly a nahrávkami likvidoval jednoho soka za druhým, v bitvě o Art Rossy Trophy vyskočil až do první pětky. Byla to sezona, kdy si všechno sedlo, zcela výjimečný ročník, další takový se nebude opakovat. David Pastrňák je konzistentnější případ, v příštích letech prokáže ocenění hodnou stabilitu, s minimálními výkyvy vystoupá někam ke třicítce. Zda místo sem, místo tam, to se odvine od zdravotního stavu. Jednou mu to může uletět a taky uletí, ve snové sezoně bude schopen atakovat elitní desítku. Jednou ano.
Z celkového pohledu Davida Pastrňáka vnímám jako hráče mimo sféru tzv. franchise players, kolem nichž se buduje tým, jejichž tvář je symbolem. Jistě, z českého pohledu je výjimečný. Mladý, energický, nespoutaný bourák, co si s ničím moc neláme hlavu. Kometa, které všichni hrozně moc přejí, a to včetně mě. Valí na plné prdy, nekouká doleva, doprava.
Polemika: Pastrňák stabilně v TOP20 bodování? ANO, zkušení ho vyškolí - čtěte ZDE »
Teď je to fajn, jenže v budoucnu po něm mnozí budou očekávat posun v přístupu, v nabrání vážnosti, zodpovědnosti vůči týmu a organizaci. Přijde to? Může se to stát, vzhledem k jeho povaze však hrozí, že ho nové povinnosti zatíží, vyšší nároky jej odvedou od očekávaných výkonů, může přijít otrávenost ze ztracené svobody a z tlačení do něčeho, v čem netkví jeho přirozenost. A zaneřáděná hlava dokáže nadělat paseku, ubrat body. Třeba od kódu do první dvacítky.
Témata:
NHL, blog, svoboda, bodování, tlak, polemika, Miroslav Horák, sport, David Pastrňák, hokej, NE, Sport na Heureka.cz
Související články
