Dva zápasy po sobě za tři body a dost. Delší série plnohodnotných výher není k mání. Taková je vizitka hokejové Sparty v Tipsport extralize. Také vám to připadá málo? Aktuálně pátá příčka v tabulce má daleko do stavů paniky, ale že by v Holešovicích, potažmo ve Vysočanech, mohli sedět se zalomenýma rukama a v klidu popíjet kávu, to rozhodně ne. Protože jde o to, aby klub zavčasu vyléčil neduhy, jinak ujede vlak, který nedožene.
Obrozený Třinec a našlápnutá Kometa se ocitají na jiném levelu, úterní duel s Bílými Tygry (1:4) podal důkaz, že i v první čtvrtce kulhající Liberec se navrací do někdejšího režimu. Jestliže se na jaře stříbrná Sparta míní (a to by měla) připojit k elitnímu kvartetu, musí přestat přešlapovat na místě.
Na jedné straně tu máme luxusní výhry nad Mladou Boleslaví (9:0), nad Libercem (3:2 ve 3. kole) nebo nad… Aha, tak pozor, ono už pomalu není co vybírat, nepočítáme-li skalpy Pardubic, Karlových Varů, Zlína či Plzně. To spíš mnohem víc zaujmou porážky v Olomouci, s Vítkovicemi (dvakrát!), v Chomutově či výprask v Litvínově.
Spravedlivě je třeba uznat, že Sparta přes prázdniny oslabila, na prvním místě je nutno zmínit odchod kouče Josefa Jandače, jenž sice tým nedovedl do vytouženého zlatého cíle, ovšem Spartě za minulé roky vrátil kredit a poztrácenou sílu. Do světa se vydal tandem ofenzivní tandem Přibyl-Buchtele i produktivní bek Polášek. A to už je dost munice.
Náhrady? Ne tak zvonivé, byť útočníci Vrána, Ihnačák či Uher mají svoje jméno. Specifickou posilou last minute se stal Štefan Ružička, který uplynulou sezonu celou vynechal a měl původně skončit v Třinci. Jenže tam mu logicky nabízeli odměnu dle odehraných zápasů, zatímco Sparta se nerozpakovala uzavřít se slovenským forvardem plnohodnotný kontrakt a hráče sebrala. Zda se risk promění v zisk, toť velká otázka, zatím jsem tedy skeptický.
Spartě nepomohl ani zpožděný návrat maroda Jaroslava Hlinky, jenž stihl jen devět zápasů a nástup Tomáše Netíka na marodku. Ale zase, se zraněními se potýkají všechny týmy a kádr hrdého klubu není tak subtilní, aby tohle alibi obstálo.
Protože vedle řady omluv jsou na skladě i prohřešky, na něž Sparta nemá moc co říct. Zdaleka největším problémem je zoufalá disciplína týmu. S rovnými třemi stovkami minut (19 minut na utkání…) je Kalousův výběr široko daleko nejtrestanějším celkem soutěže. V tabulce, kterou by měly opanovat týmy s fyzicky slabšími jedinci, technicky nedokonalí, pomalí. Proč to neříct, třeba takové Karlovy Vary. Jenže zrovna Energie se ze všech týmů dopouští nejméně faulů (134 minut), o to více alarmující je to pro kádrově silnou Spartu vysvědčení.
Můžeme se bavit o tom, že sudí její hráče nezřídka mylně vylučují, protože až příliš úzkostlivě posuzují agresivní projevy hry Kalousova souboru. Jinak řečeno, důrazná hra na hranici pravidel se tu pořád ještě tolik nenosí.
Sparta - Liberec: Liberecká neprůstřelnost skončila, trefil se Vrána, 1:3
Video se připravuje ...
Pokud však zmiňujeme toto, je třeba říci i následující. Sparta umí být i arogantní. Jednak v tom směru, že až příliš často vidí rudě, neudrží chladnou hlavu, když má, hráči neudusí kypící frustraci, pročež přijde zákrok mimo protokol. Proti Spartě se chce každý vytáhnout a s tím je třeba umět se vypořádat, jinak takový hráč nemůže mít místo v sestavě.
Nadutost vůči vlastním povinnostem se projevuje například i tak, že namísto fyzicky náročnějšího dobruslení hráče a sebrání puku přijde háček, sekera a následně spravedlivý postih.
Pokud se Sparta nezbaví kalamity, kterou lze v hlavě odbourat, zůstane civět na místě. Anebo půjde ještě níž.
Související články
