Připomíná to tak trochu dosazování dělnických kádrů do vedoucích funkcí za bývalého režimu. V akademiích rozhodčích narychlo zrají rychlokvašky, neboť výchova stejně jako vyhledávání talentů se léta zanedbávaly. Jeden z nejlepších a nejuznávanějších českých rozhodčích Vladimír Šindler má dohánět léty napáchané ztráty, po jmenování do funkce manažera dostal na starost mimo jiné právě i školení mladých akademiků, aby tak o budoucnost bylo postaráno.
Inaugurace člověka jako Šindler měla přijít dřív, navíc představuje řešení na půli cesty. Ale je dobře, že k ní vůbec došlo, i když zkušený mezinárodní arbitr si sám teď může připadat jako zákazník, který vtrhl na poslední chvíli do výprodeje, kdy je zboží už přebrané a nezbývá než uklidit binec.
Třeba jednou taky zažije okamžik, kdy se bude cítit jak rozdvojený profesionál. Zájem jeho funkcionářského já se tak může jednoho dne střetnout s postojem Vladimíra Šindlera coby aktivního rozhodčího, jedno bude muset omezit pro druhé.
Ale podstatné je, že se toho konečně zhostil člověk s jeho zkušenostmi, autoritou a respektem. Někdo, kdo jednou může převzít celou agendu a nejen ji.
Teď na začátku bude taky záležet, zda se poučí třeba i ze vstřícnosti extraligové disciplinárky. I tím se může zasloužit o to, že rozhodčí už nemusí být dál vnímáni jako nutné zlo a jejich výchova jako přívažek.
Související články
