Zapomeňte na loňské stříbro z osmnáctek. Napsalo a namluvilo se toho o něm už dost, čeká nás jiný turnaj. Variace na tohle téma znějí hlavně z nitra juniorského týmu, který o Vánocích začne bojovat na mistrovství světa dvacetiletých ve Finsku.
Jenom dobře, že právě odtud. Tenhle ročník hráčů po dlouhé době předvedl, že i Češi jsou si v juniorech schopni urvat pořádné sousto a taky něco velkého vyhrát. Ale povaha vítězů jim nedovoluje žít jen ze vzpomínek. Chtějí další úspěch. Teď k tomu budou mít příležitost.
Salonní prognózy umístění bývají stejně nespolehlivé jako dlouhodobé předpovědi počasí a každoroční ujišťování o připravenosti silničářů na sníh. Téměř vždycky to dopadne jinak. Buď napadne moc a příliš brzy, nebo vůbec.
Před rokem v zámoří pasovali českou dvacítku na medaili. Jenže kdyby v závěru na poslední chvíli nezvrátila thriller s Dánskem, mohlo to pro ni celé dopadnout podstatně hůř a klidně by uvízla ve stejně hororových bitvách o přežití.
Tentokrát se českému výběru tolik nevěří. Aspoň mimo hranice tohoto státu. Třeba soupeři ve skupině, domácí Finové, mají v útoku s ostrostřelci jako Rantanen, Laine, Paljujärvi a Kapanen neskutečnou sílu.
Američané jsou favority
Američané přijedou do Helsinek jako jeden z největších favoritů v čele s předpokládanou jedničkou příštího draftu Austonem Matthewsem, který navíc celou sezonu působí ve Švýcarsku a zvykl si na evropský led. Nebo Švédové s další zásilkou talentů z velkochovu tamních akademií, přičemž nejproduktivnější hráč AHL William Nylander znamená ještě bonus navíc.
Český tým bez Vrány, ale i Karabáčka a možná Pastrňáka bude o jednu údernou letku chudší. I s jedním skvěle sladěným útokem se dá turnaj pořádně zašmodrchat, jak před rokem předvedli zrovna Dánové.
Český celek se může směle řadit výš, nicméně ztráty klíčových útočníků jsou pro něj citelnější, než pro vždy dobře zásobenou Kanadu neúčast pětice hráčů, kteří už válí v NHL, včetně momentálně zraněného McDavida nebo obránce Ekblada, který hraje v lize už druhou sezonu.
Ale na druhou stranu mají čeští trenéři pořád po kom sáhnout a mrzuté ztráty můžou prospět i tolik omílanému týmovému pojetí. Nejen českým teenagerům tohle v minulosti už mockrát pomohlo na pódium vítězů, stejně jako role outsiderů a nástup ze zadních pozic.
Na závěr přípravy si mladíci smlsli na Dánech. Ještě předtím proti nadupaným Kanaďanům nebylo vše úplně v pořádku, ovšem i tenhle zápas naznačil, že v souboru trenéra Jakuba Petra dřímá silný potenciál.
V letošní dvacítce to vědí a znají cestu. Nahoru se leze namáhavě a pomalu, dolů se však padá mnohem snáz a rychleji. Že českou dvacítku jinde podceňují, nikoho neděsí, zato ještě víc povzbuzuje. Do turnaje jde tým ve stylu, nebudeme předem nic vykřikovat, ale věříme, že na to máme. Dál se ukáže.
