Zaplněnou plzeňskou arénu zmrazil Pechův rozhodující gól v prodloužení, po chvilce však k soupeři jindy krvelačný kotel fanoušků zjihl, fanoušci se začali radovat, tleskat a provolávat slávu domácím hrdinům: „Pro nás jste mistři!“ burácelo hledištěm hřmotné unisono. A hráči se vrátili na led s bronzovými medailemi na závěrečnou děkovačku. Trvala přes půl hodiny, kromě rozlučkového setkání bude další příležitost zase až v září.
Tři roky po mistrovském titulu má Plzeň opět důvod oslavovat. Z tehdejšího kádru zbylo všehovšudy pět hráčů. Ostatní mezitím odvandrovali jinam nebo skončili a přesunuli se do manažerských, případně jiných funkcí.
Martin Straka , Jaroslav Špaček a po nich i Tomáš Vlasák zúročují léta praxe ve prospěch klubu. Tým se pod jejich rukama od historického triumfu změnil k nepoznání. Ve své podstatě zůstal však stejný jako ten mistrovský. Během krátké doby se podařilo vybudovat zase mužstvo, které je schopné velkých věcí.
Když tohle už před rokem po vyřazení Plzně v předkole play off s Mladou Boleslaví předpovídal František Výborný, nebyly to od něj jen chlácholivé řečičky pro útěchu trenéra Michala Straky, sedícího vedle.
V očích mnohých z nás patřil před sezonou k předním kandidátům na padáka. Jenže ukázal, jak má pod kšiltovkou. S kolegou Čihákem mužstvu vštípil smysluplný systém, vyladil ho na vítěznou vlnu. Škodovka přitom předváděla útočný hokej, na který se dalo koukat.
V Plzni neutráceli za drahé posily
Kdo ví, kde se v plzeňských hráčích bere ta příslovečná rvavost. Jestli to je vodou, podnebím, čím. Vždycky se říkalo, že jsou jak psi. Když se jejich rvavost smíchala s důrazem takového Ryana Hollwega a chytrostí tvůrců typu Ondřeje Kratěny , vznikla účinná směs, schopná vydusit i kdejaký velkotým.
V Plzni tolik neutráceli za drahé posily, zato měli správný odhad na hráče. Mužstvo poskládali vyváženě, mezery se snažili zaplnit adekvátní nebo dokonce ještě lepší náhradou, na jakou dosáhli. Do kostry týmu v čele s veterány jako Kratěna a Kadlec, schopných kočírovat kabinu a přitom jít nejlepším příkladem, zasadili mladíky z vlastního vrhu. Jiní hráči se posunuli o kus dál.
Dominik Kubalík ze čtvrtého útoku vyletěl do elitní řady a ve dvaceti letech se stal nejlepším extraligovým střelcem. Mít víc zkušeností, gólů mohl nasázet klidně čtyřicet a semifinále by se taky třeba vyvíjelo ještě zajímavěji. Podobně vyrostl šikula Miroslav Indrák.
Polozapomenutý Jaroslav Kracík z pohodlí nižší německé soutěže skočil po čtyřech letech do turbulence české extraligy a s oběma mladíky vytvořil nejúdernější komando plzeňského zázraku.
Cesta modrobílých Indiánů touto sezonou v mnohém připomínala mistrnou jízdu Litvínova z minulé sezony. Jen bez té zlaté tečky. Dobře začali, nabrali sebevědomí, celou dobu jim víceméně vše vycházelo.
Jindy málomluvný Ondřej Kratěna emoce nedává moc najevo. Moc chtěl Škodovku posunout do finále, vyřadit Spartu, se kterou byl léta spjatý. Vyhrál rekordních osm titulů, včetně toho s Plzní. Teď má bronz. Ale tuhle sezonu označil za jednu z nejlepších ve své kariéře.
V play off byl v tu chvíli nejproduktivnějším hráčem, překonal historický střelecký rekord. Jenže o to tady vůbec nešlo. Jak sám řekl, na tenhle tým mohl být oprávněně hrdý.
Kratěna: Jsem hrdý na to, kam jsme až došli
Video se připravuje ...
SESTŘIH: Plzeň - Sparta 2:3 po prodloužení (semifinále play off, 6.zápas)
Video se připravuje ...
Související články
