Jak vznikal velký rozhovor s Markem Messierem, který vyšel v úterním Sportu? Sehnat k telefonu tuhle legendu NHL bylo jednodušší než nahánět nastupující kometu, která je v laufu a najednou dělá drahoty, takže jste pěkně v pasti. A bylo to i jednodušší než kolikrát přesvědčovat extraligové hráče. Messier je klasa. Profík. Ví, co k tomu patří a že každý dělá svoji práci.
Na téma Jágr a druhé místo v historické tabulce bodování mluvil v poslední době často. Ale nenamítal, že na tohle se ho už ptali a tamto řekl jinde. Klidně to zopakoval znovu.
Třeba podesáté. „Call me back,“ zněla první textovka, která mi přistála v telefonu z Messierova soukromého čísla poté, co jsem ho požádal, jestli by něco řekl pro český Sport. Vybavil jsem si Arnolda Schwarzeneggera . I když ten to říkal v Terminátorovi trochu jinak.
Rozhovory vznikají někdy ve zvláštních situacích. Od odeslání zprávy uplynuly dvě, možná tři hodiny. Zrovna jsem nasedal do auta. Jenže jakmile vám takový borec najednou vzkáže, abyste mu zavolali zpátky, přece ho nenecháte čekat, že ano. Situace si žádá všeho nechat a jednat. Hned. „No problem,“ pravil po uvítacích zdvořilostech. Jako že můžeme začít.
Messier mluvil spíš věcně, párkrát se během hovoru i zasmál. Nespěchal, aby to měl honem za sebou. Ale všeho s mírou. Osobně jsem se s ním bavil podruhé. Prvně to bylo už na Kanadském poháru 1991. Dodneška mám schovaný jeho pozdrav čtenářům s krásně vymalovaným podpisem. Tehdy byl Messier na vrcholu, neméně tak dobrý a populární jako jeho kumpán Wayne Gretzky .
Teď mluvil z telefonu, který jsem měl u ucha. Lidi, co hodně znamenají, většinou zůstávají nohama na zemi. Na konci rozhovoru poděkoval. Měl jsem sto chutí jít se opít.
Související články
