Pavel Bárta
20. dubna 2017 • 20:35

Místo jara přišel mráz. Tahle osmnáctka byla jiná než na Hlinkovi

Autor:
TOP VIDEA
Vaniak: Kdyby Pivarníka neodvolali, možná už by Plzeň slavila titul Vaniak: Kdyby Pivarníka neodvolali, možná už by Plzeň slavila titul
Největší překvapení La Ligy – kdo upoutal, kdo zklamal? Největší překvapení La Ligy – kdo upoutal, kdo zklamal?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Byla to stíhačka, jaká se hned nevidí. Neskutečná bitva, v níž čeští junioři napřed pustili Finy do čtyřgólového vedení a pak je o ně zase obrali. Jenže když už všechno směřovalo k nájezdům, přišla další rána do týla. Celek osmnáctiletých, který v srpnu vyhrál poprvé Hlinkův memoriál a od nějž se čekalo, že medaile ze šampionátu pořádaného přes pár kopců odtud bude samozřejmostí. Jenže místo jara přišel mráz. Dopadl stejně jako většina předchozích výběrů, nemá nic.



Trenér Václav Varaďa přitom povolal téměř identický tým, se kterým senzačně triumfoval v Břeclavi. Ale výběr, který v létě kosil kdekoho a sršel sebevědomím, však ve skupině mistrovství světa porazil jen Bělorusy.

Pak už nic, přestože až na duel s odskočenými Američany zbývající zápasy prohrál jen těsně. Co však bylo zarážející, že ani jednou nedotáhl slibně rozehraný špíl k vítězství, pokaždé se něco zvrtlo v závěru nebo prohrál v prodloužení. Ať to bylo se Švédy, Rusy nebo ve čtvrtfinále s Finy.

Když před třemi lety vybojovali čeští mladíci na šampionátu ve Finsku stříbro, měl tehdejší výběr v Pastrňákovi, Vránovi a dalších plno hráčů s hvězdným potenciálem jako ten současný.

I skupina byla téměř stejně těžká, výsledky taky vypadaly podobně, až na duel s USA všechno těsné. Jen končilo naopak. Výhra nad Finy po nájezdech, vítězství nad Švýcary potvrzené v závěrečných minutách, prodloužená ve čtvrtfinále nad Rusy po prodloužení a v semifinále s Kanadou jakbysmet.

Ukazuje to, jak jsou zápasy téhle věkové kategorie o hlavě a jak bývají nevyzpytatelné. Stačí málo a křehká a nevyzrálá psychika se rychle zhroutí nebo naopak strašně naroste. Výsledek se začne měnit před očima.

I Finové, kteří vletěli do čtvrtfinálového utkání velmi sebevědomě, byli zaskočeni proměnou, jakou prošel jejich český soupeř. Varaďovi hoši už po postupu sahali konečky prstů, ale zase ho neuchvátil. V poslední chvíli vyklouzl.

Letošní tým se proti předchozím lišil tím, kolik hráčů z něj už dostalo šanci mezi dospělými. Martin Nečas a Jakub Galvas už hráli významné role v extraligových týmech.

Hořela obrana, nedařilo se Škarkovi

Jenže právě oni dva se nachomýtli u rozhodujícího gólu, který českým juniorům podťal nohy. Často hořela obrana a gólman Jakub Škarek, který v srpnu na Hlinkově memoriálu sršel jistotou a zářil i v seniorských soutěžích, končil turnaj s průměrem pět a půl gólu na zápas...

Jak je možné, že tak sebejistý tým prodělal za osm měsíců takovou proměnu? Na rozdíl od letní akce nemohl být tým dlouhodobě spolu. Hráči se rozešli do ligových soutěží, které mají rozličnou konkurenci, úroveň a taky se tam s hráči jinak pracuje.

To se v turnaji projevilo ve srovnání s Finy, Švédy i Američany, kteří jsou odskočení taky proto, že hrají celou sezonu spolu. Do toho se Filip Zadina po málem promarněné sezoně víceméně nikam neposunul, kapitána Nečase zase pustilo Brno málem těsně před úvodním vhazováním...

Tenhle výběr nebyl výrazně horší než zbývající celky světové špičky. Velkou zásluhu na tom má právě Václav Varaďa, který ho převzal od loňského léta. Je to vidět už v porovnání s výsledky tohoto ročníku z předchozích sezon. Nicméně nakonec s týmem pohořel stejně jako většina trenérů před ním.

Může někdo dotlačit juniory k medailím, když to nedokázal ani on? Hokejisté z téhle české osmnáctky mají pořád velký potenciál. Svoji první velkou šanci však prošvihli. A tak i místo příjmení českých hráčů se před draftem NHL budou zase častěji zmiňovat jazykolamy, co se pomalu nedají správně vyslovit. Čechy neúspěch vrátil na začátek.