Konfrontace pražské Sparty s Borussií Dortmund byla moc poučná. V syrové podobě ukázala, jak odlišné jsou tyhle dva světy. Ve všem!
Začněme způsobem fotbalu. Dortmund hrál v duchu moderních principů. Snažil se o konstruktivní, kombinační hru s bleskovými přihrávkami, náběhy za obranu a presinkem ihned po ztrátě míče. Těchto pilířů se držel po celou dobu zápasu. Střídání na to neměla žádný vliv, byť v závěru byla na trávníku dortmundská mláďata.
Jak je to možné? Protože základní herní mustr je v Borussii pro všechna klubová mužstva stejný. Hráči se mu učí na trénincích a totéž pak dělají v zápasech. Takže dorostenec naskočí do áčka a nemusí být vykulený z toho, co se děje kolem, protože dělá jen to, na co je zvyklý. Pouze se musí přizpůsobit vyššímu tempu dospělého fotbalu.
Sparta nabídla z moderního repertoáru málo. Většinu prostála zatlačená u vlastní šestnáctky. Pod tlakem soupeře nebyla téměř schopná konstruktivní rozehrávky, a když se jí to náhodou povedlo, končila kombinace po dvou, třech přihrávkách.
Defenzivní činnost? V hlubokém obranném bloku byla pasivní, tedy nemoderní. I když do utkání nastoupila se dvěma defenzivními středními záložníky, nebyla schopná ani v početní přesile ve středu hřiště presinkem soupeře škádlit, natož ho zastavovat.
Ano, Dortmund i Sparta jsou v rozdílné části přípravy, ale tohle s tím nemá nic společného. Principy hry, které chcete razit, musí být vidět, i když dostáváte zrovna na trénincích do těla. Navíc sami sparťané přiznávali, že upravili týmu před utkáním program, aby nešel do zápasu přímo z tvrdé zátěže. Měli tedy den volna a před utkáním pouze lehký trénink.
Diametrálně odlišný byl i celkový přístup k utkání. Ne v nasazení, ale z hlediska klubové strategie. Borussia Dortmund pojala duel nejen jako generálku na bundesligu, ale i jako příležitost si proklepnout v mezinárodním zápase nadějné mladíky a dát jim možnost přičichnout k A – týmu a nasbírat pár zkušeností.
Zkušenější Spartu držela v šachu i mladá krev
Po hodině hry první vlna střídání, v 75. minutě druhá. Na trávník se dostali čtyři sedmnáctiletí mladíci, jeden devatenáctiletý, jeden dvaadvacátník a dva třiadvacetiletí fotbalisté. Nízký věk střídajících „kazil“ jen sedmadvacetiletý Subotič. Celkově tedy 9 střídání.
Přesto tahle mladá krev držela starší a mnohem zkušenější Spartu v šachu před letenským pokutovým územím a nebýt špatné koncovky, mohla jí přidat na cestu minimálně jeden gól. Proč se hra Dortmundu vůbec nezměnila, to už bylo řečeno na začátku článku.
Sparta přivezla do Německa k jedinečné konfrontaci šestnáct hráčů do pole a dva brankáře. Střídala jen čtyřikrát. Talentovaní sedmnáctiletí či devatenáctiletí dorostenci v jejím kádru nejsou. Není pro ně místo, ani pro oťukávání. Sparta raději nakupuje hotové hráče odjinud. Tentokrát představila Zahustela a Šurala . Je přesvědčená, že jsou lepší než ti, které má doma na skladě.
To je jen konstatování holých faktů. Stejně jako to, že sparťanská devatenáctka o víkendu, tedy jen pár dní před soubojem áčka s Dortmundem, porazila Mnichov 1860, vedoucí tým mládežnické bundesligy, 3:1. A moderním útočným fotbalem.
Tohle všechno by si měli na Letné důkladně zanalyzovat. Aby příště byli Borussii důstojnějším protivníkem než na stadionu v Essenu. Výmluvy na únavu a na rozdílné ekonomické možnosti, by tomu nepomohly.
Související články
