Když Sparta nedávno představovala Tomáše Rosického a Václava Kadlece, vedení klubu tvrdilo, že jde o signál, že na Letné chtějí mít zpátky mistrovský titul a že chtějí konečně do Ligy mistrů. „Cílem je mít mužstvo, které nebude mít doma konkurenci a zároveň bude konkurenceschopné v Evropě,“ řekl v rozhovoru pro MfDnes Jakub Otava.
Takže – majiteli, ještě víc otevři měšec, neboj se položit 70 milionů korun na dřevo za jednoho hráče, protože jedině tak můžeme drtit soupeře doma a i Evropě se budeme moci postavit čelem.
Jenže takhle to ve fotbale nefunguje, o čemž se sparťané přesvědčují už dlouhodobě, aniž by si z toho vzali ponaučení.
Naposledy teď v Southamptonu. Anglický tým nastoupil v základní sestavě jen se čtyřmi fotbalisty, kteří hráli předtím Premier League na Arsenalu, přesto Spartě s neviditelným sedmdesátimilionovým Kadlecem v základu naložil tři góly. A to ještě po přestávce „southamptonské béčko“ předvedlo jen údržbu, neboť mělo už z první půle nahráno. Hra Letenských byla absolutně nekonkurenceschopná.
Proč se sparťané točí v bludném kruhu? Nechtějí pochopit, že úspěšný fotbal se buduje systematicky. A ne tím, že byste vytáhli stamiliony z trezoru a bylo to.
Ralf Rangnick, sportovní šéf RB Lipsko, se na peníze ohlížet nemusí. Movitý vlastník klubu by mu mohl koupit kohokoli na světě. Ale Rangnick nechce. „Nejdůležitějším předpokladem úspěchu je mít klubovou identitu. Tedy jasně vymezený styl hry, přestupovou politiku, výchovu mládeže, způsob chování. Jsem přesvědčený, že bez téhle identity, s níž se musí všichni v klubu stoprocentně ztotožnit, není možné mít dlouhodobý úspěch.“
Nebudeme si podrobně listovat identitou RB Lipsko, ale jen pro představu: herní styl se opírá o dva základní pilíře – rychlost a přímočarost. „Statistiky totiž říkají, že pokud míč držíte déle než 15 vteřin, rapidně klesá šance na vstřelení gólu,“ vysvětluje důležitost těchto položek Rangnick. „A největší pravděpodobnost zisku míče je do osmi vteřin od ztráty,“ přidává.
Proto v Lipsku drilují napříč klubem vysoký presink a raketový přechod do útoku po zisku míče. Bez zbytečné omáčky.
Přestupová politika Lipska: sází se na mladé hráče. Věková hranice pro posily odjinud je 24 let. Tahle identita vytáhla Lipsko z páté ligy do bundesligy a dovedla ho o minulém víkendu k vítězství nad Dortmundem, který má také precizně vytvořenou identitu.
Na Kadlece musí být Sparta náročná
Jaká je identita Sparty? Má jasně a precizně stanovenou výchovu mládeže, ale dál? Nic. U áčka je to identita plná paradoxů. Stručně malý výčet těch nejčerstvějších.
Václava Kadlece vítají na Letné jako Boha. Jeho agent mluví o tom, že se Sparta tím, že za něj dala 70 milionů, zařadila na úroveň středních bundesligových klubů. Je to naopak. Žádné středně bundesligové kluby už o Václava Kadlec neměly zájem.
Supertalent se totiž ani nadvakrát neprosadil ve Frankfurtu, který v bundeslize patřil do spodní poloviny tabulky. Pak se přesunul do Dánska, ale odtud prchnul rád zpátky do Česka, protože mu nevyhovoval život ve čtyřicetitisícovém zapadákově.
Na Letnou se tedy nevracela superhvězda, ale někdejší supertalent, z něhož se v Německu stal odpadlík. Sparta ho měla přivítat s tím, že mu poskytne poslední šanci, aby nepromrhal nadání od Boha a bude tedy na něj super náročná.
Protože jedině dřinou a maximálním přístupem k fotbalu může začít Kadlec obměkčovat střední bundesligové kluby, aby o něj někdy v budoucnu zavadily nosem. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by si to uvědomoval a že by mu to Sparta důsledně připomínala.
Tomáš Rosický je jiný případ. Ten se prosadil ve světovém top klubu a po návratu do Česka vystupuje velmi pokorně. Nemůže hazardovat se jménem, a tak zatím nastoupil jen na dvacet minut, protože na víc nemá. O to víc překvapila slova Zdeňka Ščasného, jenž po výprasku v Southamptonu konstatoval, že teď se upíná k Rosickému. Jak se může upínat k hráči s tak chatrnou kondicí a zdravím?
Nehledě na to, že Sparta by měla s největším rozpočtem a nejlepšími podmínkami v zemi válcovat všechny v české lize i bez Rosického. A když si plejera, který byl zvyklý na top zápasy před šedesátitisícovými návštěvami, šetří pro mače ve Zlíně nebo v Příbrami na úkor utkání Evropské ligy, ukazuje tím slabost. Na hřišti i mimo ně.
Dominancí Sparty je pomalost
Nebo případ Aleš Čermák. Zkraje sezony si všichni na Letné pochvalovali, že Sparta může konečně najít schopného tvořivého středního záložníka. Slibně si vedl v přípravě s Fenerbahce i v domácím utkání se Steauou Bukurešť. Po druhém ligovém utkání zmizel na střídačku a pořádně si zahrál jen za reprezentační jednadvacítku v Černé Hoře.
A když před utkáním v Southamptonu kouč Ščasný řešil nouzi tvořivých záložníků, vytáhl jiného mladíka Michala Sáčka, který za áčko v téhle soutěžní sezoně ještě nenastoupil. Prý je pro něj lepší, když do toho skočí rovnýma nohama, než kdyby si to zkusil za Spartu nejdříve v české lize a až potom, pokud by obstál, vpadl do Evropské ligy.
Tohle je aktuální přestupová a personální identita Sparty.
A ta herní? Dominantním znakem je pomalost. Viděli jste sparťany v Anglii zasprintovat? Já moc ne. Zato vyklusávání jsem zaznamenal spoustu. V podání Michala Kadlece, který zatím naplno ukazuje, proč už nehrál ani v Turecku, Josefa Šurala , jenž potvrzuje, že není rychlík, mátožného Václava Kadlece, a dalších výborně placených profesionálů. Ostatně anglická média hlásí, že to byl pro Southampton s elitním českým mužstvem pohodový trénink.
Sparta by měla proto urgentně najít do čela klubu výkonného šéfa, který by byl schopný nastavit správnou a jasnou klubovou identitu, za níž by pak všichni společně, systematicky a tvrdě v klubu šli jako jeden muž. Rangnicka z Lipska nepřetáhne, ale jeho klon by se jí náramně šiknul.
