Bezbrankový zápas s Ázerbájdžánem skončil a kotel fanoušků za bránou aplaudoval. Nevědomky tím ukázal na hlavní příčinu nepříjemné remízy, která minimalizovala naději na postup na mistrovství světa do Ruska už na startovní rovince kvalifikace.
Jsme spokojení s málem. A tohle málo se čím dál víc zmenšuje. Dříve jsme brali postup na EURO za samozřejmost a byli jsme nespokojení, když české mužstvo na evropském šampionátu v Portugalsku prohrálo v semifinále s Řeckem. Brücknerův tým hrál totiž útočný fotbal jak z partesu a měl mistrovství vyhrát. Proto správná nespokojenost jen se semifinálovou účastí.
Postupně však slevujeme. Z nároků i z ambicí. To vše pod vedením lídrů českého fotbalu. Vždyť sám předseda Miroslav Pelta opakovaně vyhlašuje: „Buďme rádi vůbec za to, že se dostaneme na EURO.“ To přitom bylo rozšířeno ze šestnácti na čtyřiadvacet týmů. Takže snížená náročnost na druhou.
No a teď už tleskáme hráčům za to, když doma hrají s Ázerbájdžánem 0:0. S celkem, kterému by měli naložit, protože tahle země nepatří do fotbalově silné Evropy. Ani do skupiny středně silných týmů ne. Naopak je to stále trpaslík, byť v postupném růstu. Když tomuhle soupeři Sivok a spol. nedají ani gól, přesto je vyprovodí aplaus. Je to nepřirozené a pro český fotbal smrtící.
Dokažme si to na úterním večeru na vítkovickém stadionu.
Češi potřebovali nutně vyhrát. Předem také věděli, že protivník zaparkuje na hřišti před vlastní pokutové území autobus. Mnohdy se všemi hráči v poli za míčem. Pokud chcete tohle obranné monstrum rozebrat, musíte hrát rychle. Týmově rychle! V obraně, v útoku, při přepínání.
Co nejvíce hráčů musí sprintovými náběhy trhat defenzivní val. Poprvé, podruhé, popáté, posté. I když nakonec nedostanou do prostoru, který si pohybem vytvořili, míč.
Všichni hráči musí sprintem a koordinovaně presovat. Proti Ázerbájdžáncům se tohle přímo nabízelo, neboť jeho obránci ani i v pokutovém území nebo před ním neodpalují balony, ale snaží se ho někomu předat.
Jedině tak může být tým v současné době kreativní. Všem Čechům to názorně předvedli Němci v Hamburku. Výstižně kolotoč, na kterém se povozil bezradný Jarolímův pluk, popsal reprezentační veterán Tomáš Sivok: „Když Španělsko vede dva nula, tak už si to jen strká a čeká. Německo ne, jeho hráči jedou na morál pořád, chtějí vyhrát šest nula. Nejsou líní a pořád běhají. Devadesát minut strojově jedou. To je odlišuje od těch špičkových týmů.“
Ano, Němci jsou mistři kolmých náběhů, jednodotykové přímočaré kombinace a okamžitého presinku po ztrátě míče. V tomhle spočívá novodobá kreativita.
Čechům proti Ázerbájdžánu tahle kreativita chyběla. Ne kreativita Tomáše Rosického, ale tahle týmová kreativita! Pokusili se o ni pouze první čtvrthodinku, jenže poté sklouzli k pomalé zoufalosti.
Nenáročné prostředí k ní totiž hráče vychovává. Vezměme si takového Václava Kadlece. Sparta mu umožní restart za 70 milionů korun, on se kousne proti Interu Milán a zapne na vyšší rychlostní stupeň (když už cítí, že je se spoluhráči ve velkém průšvihu). Ale přijde liga v Brně a je z něj zase pohodlný český nenaplněný supertalent. Poté naskočí do národního týmu a náročný trenér Vlastimil Petržela se ptá, jestli byl vůbec na hřišti.
Kadlec si to může dovolit, protože mu nikdo nepřipomene, že musí opakovaně hrát v maximální intenzitě. Jinak má smůlu. Vrcholí to tím, že v utkání s Ázerbájdžánem měl být po zákeřném dupnutí na nohu soka bez pardonu vyloučen. A Češi mohli jít v 58. minutě do deseti. Kdoví, jestli by pak brali bod. Trenér Karel Jarolím, který má pověst rasa, tomu z lavičky jen nečinně přihlížel. Věřme tomu, že si kritiku schoval do kabiny.
Kadlec v tom však zdaleka nebyl sám. Sekundoval mu třeba Patrik Schick, další český supertalent. I ten po svižném začátku v pohybu přibrzdil. A v uších rezonovala slova Romana Pivarníka, která na adresu bývalého svěřence z Bohemians 1905 pronesl v nedávném rozhovoru pro MfDnes: „Říkal jsem mu: Nemůžeš hrát jen ve chvíli, když máš míč, musíš pracovat i bez balonu.“
Ale takhle bychom mohli pokračovat dál. Třeba od Dočkala k Droppovi, jejichž přepínání z útoku do obrany také moc nekorespondovalo s týmovým presinkem.
Proto je česká reprezentace po upocených dvou bodech ze dvou domácích bezgólových remíz daleko od mistrovství světa v Rusku. „Jsme ve stadiu poznávání, tvorby nového mužstva. Když hráče neuvidíme v ostrých zápasech, nemůžeme vědět, na co mají,“ pravil zklamaný kouč Jarolím, který v úterý postavil oproti Německu sedm nových hráčů.
Nechce se věřit, že by reprezentační kouč neměl předem zmapované hráče a nevěděl, co od nich může čekat.
Takže – dost alibismu. Přestaňme tleskat za remízu s outsiderem a začněme být nároční. Jinak brzy úspěšně vybudujeme mužstvo, které neporazí ani San Marino.
Schick: Střeleckou smůlu jsme měli proti Ázerbájdžánu prolomit
Video se připravuje ...
Vaclík: Remíza je ztráta, kvalifikaci jsme rozjeli špatně
Video se připravuje ...
Gebre Selassie po remíze s Ázerbájdžánem: Naší slabinou je produktivita
Video se připravuje ...
