Když vám podává ruku, usměje se a česky prohodí: "Dobrý den." Když se s ním loučíte a děkujete mu, že si na vás trenér fotbalové Slavie udělal čas, téměř bez přízvuku odvětí: "Není zač."
Alex Pastoor je v Česku teprve šest týdnů, ale češtinu se učí rychle. Jenže kvůli tomu nizozemský kouč nepřišel. Učit by měl on - Slavii hrát slušný fotbal. A o tomhle zatím nepřesvědčil.
Když současný boj Slavie přirovnává k chůzi po laně, při které se také nesmíte dívat dolů, jinak spadnete, zní to logicky. Nerozptyluj se, soustřeď se na to podstatné. Pozitivní přístup, na který je zvyklý z Nizozemska, působí v českém prostředí naivně, jenže ve své podstatě je správný. Pastoor však evidentně pokulhává v tom, jak teorii přenést do praxe.
Dost možná se tak ukazuje, že nizozemský elegán celou situaci podcenil. Kývl na nabídku klubu, o jehož skutečných potížích neměl ani ponětí, a jen stěží si navíc dovedl představit, jaké to bude bojovat o holé přežití značky, která je rodinným stříbrem českého fotbalu.
A to je při pohledu na sešup "sešívaných" směrem k sestupovým místům problém. Chlácholit hráče a uklidňovat sám sebe, že se stále nic neděje, Pastoor nemůže donekonečna.
Lano, po kterém v nepříjemném vichru se Slavií kráčí, je totiž delší, než se zdá.
