Celý hokejový svět měl do pátku českou partu za tým, co může na Světovém poháru maximálně překvapit. Od víkendu, po třech škrtech, je to ještě horší. Dostal se do pozice jamajského bobu. Nějak turnaj zvládnout a moc si cestou dolů nenamlátit kokos. Přežít. Sociální sítě se plní hláškami typu, že by se mužstvo, co se v neděli sešlo v Praze, mělo rozpustit do týmu Evropy.
Fakta hovoří jasně, Jágr, Hertl, Krejčí a Hudler byli v minulém ročníku NHL nejlepšími Čechy, co do střelecké produkce. Ani jeden na Světovém poháru nebude.
Takže se chystá trapas? Nedělal bych si z toho hlavu. Josef Jandač ví, že nemá pod rukama tým, který udělá z Kanady sekanou. Chápou to i hráči. Nebudou se mezi sebou prát o minuty na ledě, neměli by po sobě vrčet, že Tonda chtěl hrát přesilovku, místo něj tam je Pepa a Lojza přetahuje střídání. Tenhle problém budou hasit Rusové a další hvězdné mašiny.
Česko místo toho, aby krotilo primadony a bálo se, kdy v kabině vybuchne problém, může do startu Světového poháru pilovat svůj systém.
Hezky v klidu, stranou zájmu, bez nějakého tlaku. Neříkám, že pak v Torontu Plekancova banda všem nakope zadek, ale ostudu neudělá.
A když jsme u toho jamajského bobu: Vidím hrdost, vidím sílu, vidím partu chlapů, která se s ničím a nikým nes...
