Tak nám všechno naplno začalo. Přehlídka těch největších zdravých hokejových hvězd současnosti, zápasy fantastické úrovně, bitvy v neskutečném tempu na zámořské nudli. Všechno super, stojí za to vstávat ve dvě ráno! Světový pohár je turnaj, kterému nechybí vůbec nic. I když jedna věc vlastně trochu ano. Smysl. Nejde o trofej, medaile ani hymny.
Když to řeknu natvrdo, jde v první řadě o prachy, ve druhé taky, pak je hromada sněhu a nakonec prestiž. Za ni se ale všechno navenek schovává, turnaj se motá do hávu, že konečně proti sobě stojí nejlepší z nejlepších. Hvězdné války. Teprve tady se ukáže, kdo má nejlepší tým planety. Větší koncentraci hvězd žádný hokejový turnaj nikdy přeci neměl.
Konec iluzím. Světový pohár NHL pořádá kvůli tomu, aby vydělala další dolary.
Začněte tím, jak liga kluby nasadila do skupin.
Nabízím drobnou sondu do duše bossů NHL.
Kvůli co největší atraktivitě potřebujete, aby na sebe narazily USA a Kanada. Ideál? Ať je to víckrát. Zásadní chyba by byla, kdyby proti sobě nastoupily v semifinále. To nejde dopustit, proto jsou ve stejné skupině, aby měly šanci hrát ve finále spolu. Usadit k nim Rusko? Ale dejte pokoj. Česko, to je soupeř pro ně. Už dávno není, co bývalo, třeba pojede i Jágr, to by byla story. A pak tým Evropy. Bude se dobře prodávat, ale nic by vyhrát neměl. To bychom měli.
Další úkol. Zámořská liga potřebovala zařídit, aby se na jejím turnaji objevili Slovinec Kopitar, Slovák Chára, Nor Zuccarello, super by bylo, aby se ukázali i talenti McDavid nebo Matthews. Jenže těžko reprezentacím nařizovat, koho vybírat. A Cháru do Česka asi nenaroubujete. Tahat do Toronta slovinský nároďák? To si necháme radši strhnout nehet. Ha, bingo, švihneme tam dva týmy. Severoamerické mladíky a výběr Evropy. Jakou budou mít hymnu? A ta je prosím vás na co? Ne, nic nebude. Mladíkům zatroubíme obě, když na to přijde, jsou přeci jenom ze Spojených států a Kanady. Hlavně, že všechny borce na turnaj dostaneme. A hlavně se usmívat a pořád mluvit o hrdosti.
Teď přijde to nejlepší. O co se hraje? O nejhnusnější trofej na světě. Frank Gehry měl podíl na Tančícím domě v Praze. A jeho pohled je vidět i na ceně pro vítěze. Hodně skla, ať se TO leskne, vzdáleně TO něco připomíná a vlastně TO nepřipomíná vůbec NIC.
Kdyby vítěz dostal žábu zamraženou v kostce ledu, možná by si ji užil víc.
V roce 1976 měl Kanadský pohár smysl a tohle platilo i další roky. Nikde jinde jste nemohli vidět nejlepší hokejisty světa pohromadě. Jasně, že šlo taky o peníze, ale tam se hrálo ještě o vyšší princip. Chlapi z NHL toužili dokázat, že jsou nejlepší, Sovětský svaz chtěl světu předvést, že jenom jedna cesta je ta správná, všem chtěli vypálit rybník nažhavení mládenci z Československa a svět plánovali zaskočit Švédi. Navíc i cena pro šampiona stála za to. Každý si vybaví tu část javorového listu na podstavci.
Vzpomínáte, jak trofej táhl nad hlavu Wayne Gretzky v roce 1987? A pak na chvíli, když v roce 2004 přebíral Mario Lemieux poloprůhledné „něco“ z rukou Börje Salminga?
Dva neporovnatelné momenty. První byl z Kanadského poháru a vešel do dějin. Druhý ze Světového poháru a zapadl. Co letošní vítěz? Bude blíž Gretzkymu, nebo Lemieuxovi?
Docela bych byl zvědavý na výraz bosse NHL Garyho Bettmana, kdyby ve finále nastoupilo Finsko proti výběru Evropy. Hádám, že by se usmíval, jako kdyby ho právě po cestě Švýcarskem přepadla ukrutná bolest zubů a on měl v telefonu číslo jen na jediného dentistu. Jistého René Fasela...
Vše o Světovém poháru v Kanadě čtěte zde >>>
Související články
