Asi si drbou hlavu. Stačilo vystřelit kousek doleva a měli jsme je. Nebo víc nahoru a jelo se do Hradce za stavu 2:2 na zápasy. Litvínov ve čtvrtfinále ukázal odvahu čelit mocnějším a bohatším. Nesrovnal sérii, prohrál. Byl impotentní v koncovce. Ale tomu, jak tohle největší překvapení základní části přistoupilo ke čtvrtému zápasu play off, nejde říct ani popel. Zkusili to, jenže na víc nebylo.
Během jedné komerční přestávky jsem si prohlížel žluté trubky pod stropem. Nevypadaly oprýskaně. Hned jsem si vybavil větu maséra Františka Pince, který na mě před pár lety vypálil: „Tady se neopravuje, ale natírá.“ Buď kvalitní barva, nebo se tady nedávno někdo šplhal, každopádně natřeno bylo.
A s týmem mi to přijde podobné. Moc se neopravuje, nevodí se sem esa za velké peníze. Tahle organizace je zkrátka low cost. Nízkonákladovka. Zbohatnout se do Litvínova nechodí. Na co jde použít štětka, to se i v kádru zatře. Pro pohádkové platy musíte jinam. V provozu se udržují veteráni Hübl a Lukeš, kteří si udělají vždycky kolem svých 40 bodů.
Pak máte zbytek.
Jistě, září brankář Janus. Jenže nesmíte zapomenout, že ten do klubu ale přišel po nepovedené anabázi ve Spartě s vizitkou, že zase tak něco extra to nebude. Dohromady ho dali až tady. Do reprezentace patří zadák Pavelka, ovšem ten od 17. února marodí. V play off nepomůže.
Na rovinu, kdybyste většinu litvínovského kádru nabídli na trhu, ostatní týmy ohrnou nos. Nejsou to přeci jména. Pravda. Jenže kolik es mají v kádru třeba Pardubice? Jaký ranec za ně musí vysolit na stůl a jak na tom jsou? Bude fuška, aby zachránily extraligu.
Litvínov se v pohodě procpal do play off. Když ho v sezoně trápila zranění, hráblo se do Mostu a tým šlapal dál. Nevypadl z první šestky, neklepal se do poslední chvíle, jestli ji udrží. V klídku si ji uhrál.
Radim Rulík občas vypadá, jako kdyby ho učili trenérskému řemeslu v Bradavicích a opisoval ze sešitu jistého Harryho Pottera. Je zázrak, když vidíte, čeho je tým s minimální režií v extralize schopen. Kouzla? Možná. Ale není to jenom o trenérovi. Všimnete si vlasatého rockera v litvínovském dresu, jak se před hymnou rozezpívává na chodbách arény, kvůli tomu, že je to vítězná tradice, pozorujete všechny ty lidi v zázemí, uvědomíte si, že oni hokej v Litvínově žijí.
Nechodí jen do práce.
A hokejista to tady musí mít podobné. Tím spíš, že klub patří do kategorie „Levně koupit, co nejlépe prodat“.
Po sezoně se dá čekat další pouštění žilou. Jména, která klub přerostla, půjdou možná zase dál. Žádné bombastické příchody nečekejte. Zase to bude o magii Radima Rulíka a party kolem něj.
A je tady ještě úterní čtvrtfinálový zápas v Hradci. Může být poslední v sezoně. Jenže Mountfield tahle série stojí hroznou spoustu sil. Litvínovští Sedinové (nebo bratři Hanzlové, jak chcete) vypadali po poslední porážce 1:2 tak odhodlaně, že by rovnou šli hrát zase. Tahle porážka se musí vrátit! Hradec má velkou sílu, je to tým, který se hodí do play off. Ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby Litvínov dokázal čtvrtfinále ještě vrátit domů.
