Tři, dva, jedna... Injekce pozitivní nálady je tady. Možná. A zároveň říkám: kéž by. Po tom všem, co se momentálně děje v politice i kolem Fotbalové asociace, si ji zkrátka zasloužíme. Bylo by fajn, aby se chvíli neřešilo, kdo je větší lump, kdo spáchal větší podvod, kdo koho kde okradl. Chtělo by to nějaké hrdiny. Hokejová parta, která v pátek v Paříži začne svoji šichtu na mistrovství světa, má na to, aby blbou náladu odsunula. Aspoň trochu.
Doba taková je. Mnohem snadněji se hází špína, než aby se chválilo. Když vidíte vedle sebe dvě jablka, jedno je s červem a nahnědlé, druhé se leskne, tak půjdete sousedovi nakvašeně vykládat o tom hnusném, jaký je to bordel, zanadáváte si, odplivnete. Zatím vám to hezčí spadne ze stolu a pomlátí se.
Jednou mi trenér Jan Tlačil říkal, že jsme málo pozitivní. Něco na tom bude.
Když si můžeme užít něco, co je fajn, radši brbláme nad tím, co nemáme. „Hejtujeme“ na sociálních sítích. Kydáme hnůj. Možná někdo z nás má i docela radost, když atlet přešlápne, fotbalista nedá penaltu, hokejista namaže do brejku... „Já to říkal. Přeplacený střevo. Nalej ještě...“
Vše o MS v hokeji 2017 najdete ZDE »
Podle mě hlavně z toho důvodu, že nám chybí hrdinové, kteří proniknou do našeho obýváku. A tohle vždycky plnil sport. Nic proti Martině Sáblíkové a biatlonistům. Ale oni nikdy nezaplní náměstí a nedonutí hospody, aby prodloužily svoje zavíračky.
Tenhle potenciál mají jen fotbal a hokej. A na Jandačově partě, kterou v pátek čeká Kanada je, aby v lidech doma probrala zase kousek něčeho lepšího.
Vyšší mise na mistrovství světa? Ale houby. Pořád je to jenom sport. Honění se za pukem mezi mantinely. Buď dáte gól, nebo dostanete. Nic víc. Prohra a výhra, nekončí svět podle toho, jak výsledek dopadne.
Spíš jde o ten způsob. Ukázat touhu padnout pro společnou věc, hrábnout za kamaráda, dát do jednoho turnaje všechno, vyloudit doma nějak úsměv. Ne výsledkem a zlatou medailí. Spíš způsobem, jak se dá ke společné akci přistoupit.
Michal Jordán pobýval s národním týmem několik týdnů, i když věděl, že asi nemá šanci, aby dal zraněné koleno dohromady. Nevyšlo to. Ale stejně to zkusil. David Pastrňák je mladý kluk, který má rád život, baví se.
Ale vymění mejdany a pohodu někde u moře za další týdny s hokejem. Tomáš Plekanec zase má právo, aby zavrtěl hlavou, že nikam nepojede, protože potřebuje po dlouhé sezoně odpočívat. Jan Kolář nebo Tomáš Zohorna znají po sezoně v Chabarovsku rodinu spíš z fotek, nemuknou a jedou hrát za reprezentaci.
Nemusí nikdo z nich, tohle není povinnost. Chtějí. Tohle jsou příběhy, ze kterých se rodí další, ty slavné a velké.
Jestli Česko získá na mistrovství medaili? Zkuste karty, nebo kávovou sedlinu. Může být, ale nevím. Ale jsem přesvědčen, že tým kolem kapitána Jakuba Voráčka má potenciál v tom, aby vyloudil u nás doma pár úsměvů.
ANKETA: MS je pro nás obrovská čest, shodují se hokejisté
Video se připravuje ...
Co navštívit v Pařiži? Voráček doporučuje Moulin Rouge
Video se připravuje ...
Témata:
Česko, reprezentace, blog, sport, hokej, Pavel Ryšavý, MS v hokeji 2017, Sport na Heureka.cz
