Na první pohled to zní, krásně, Pardubice jsou z nejhoršího venku, na konto jim přiteče 15 milionů a mohou začít mazat dluhy. Jenže stačí, aby se jeden z akcionářů postavil na zadní, nechtěl ručit svým majetkem, protože kumulovaná ztráta do výše 40 milionů rostla hlavně pod vládou bývalého majitele Romana Šmidberského a bude zle. Co by to znamenalo? Aby klub zvládal plnit své závazky, tedy platit hráčům domluvené peníze, hrozí, že by se musel těch nejdražších zbavit.
Ano, takhle může vypadat černý scénář. Odešla by kvalita a sportovně by Dynamo začalo zase padat. Možná ještě víc a rychleji než tomu bylo dosud. Turbulence v tomhle tradičním klubu zdaleka nemusejí být u konce. Dušan Salfický musí začít rychle vymýšlet plán B, který znamená Blbé časy. Pro jistotu, aby nebyl pak zaskočený.
Už dávno neplatí, že tohle jsou Pardubice a byť je situace zoufalá, jakkoliv se vyřeší. Tohle uměl Zbyněk Kusý, který dokázal tančit na tenkém ledě, jeho styl práce byl takový, že na hodně lidí hodně věděl, měl je zavázané. I když jeho jednání nebylo vždycky takové, že by ho Rychlé šípy pozvaly do klubovny, poradil si. Vyhlášený šíbr je po smrti a svoji kuchařku, jak vždycky udržet Dynamo nad vodou, si odnesl s sebou.
Ne, opravu není náhoda, že s klubem to šlo k šípku od roku 2012, kdy ho tehdejší majitel Roman Šmidberský vyhodil. To jen dokazuje, jakou měl Zbyněk Kusý, do nebes vynášený i ke všem čertům posílaný funkcionář moc. Vyznal se v zákulisí a pro hokej udělal vždycky maximum. Jestli to ale bylo ještě na hraně, nebo za ní, se soudilo jinde. Ne mezi námi.
Každopádně Kusého střih v klubu chybí. Dušan Salfický je třetím generálním manažerem, který má hlavně hasit škody. Ani ne tak budovat, spíš má držet chajdu tak nějak pohromadě, až se bouřkový mrak přežene.
Dynamo není v dobré kondici a nebude, ani když 15 milionů do klubu přiteče. Tahle částka neznamená výhru, ale jen čas navíc, aby se generální manažer pokusil nastartovat organizaci tak, že bude soběstačná. Zatím není a je závislá na tom, jestli se politici chytnou kolem ramen, nebo se pohádají, což je obecně pro hokej problém. Nikdy nevíte, kdo bude mít jaké zájmy a odkud začne fučet silnější vítr.
Zásadní problém taky je, kdo může za obrovskou díru v kase. Bývalý majitel Roman Šmidberský rozhodně patří mezi lidi, kteří si peníze hlídají. Musel vědět, že se kumulovaná ztráta blíží 40 milionům a že minulá sezona rozhodně neskončí ziskem 2 milionů, jak se o tom snažil primátor přesvědčit zastupitele v zimě, když město klub kupovalo.
Bohatý muž ale mlčí. Stejně tak jako další akcionář Jaroslav Šuda a bývalý generální manažer Pavel Rohlík. Všichni beze slova přihlížejí, jak se vytahuje ven, že se zkreslily výsledky hospodaření při auditu.
Nastala doba, aby někdo z nich odhodil nemluvnou masku, byť nejspíš všichni zainteresovaní museli při prodeji podepsat úmluvu, že nemohou nic, co se týká prodeje klubu, komentovat. Když nikdo z nich nepromluví teď, bude to znamenat, že kdo mlčí, souhlasí. A díra půjde za nimi. Šmidberský a Šuda věděli, Rohlík kryl. Nebo co když bylo všechno úplně jinak?
Musí se vyřešit hodně otázek a najít dost rázných odpovědí. Protože pokud ne, klub od města koupí maximálně bláznivý miliardář se sebevražednými sklony. A mám pocit, že těch po světě moc neběhá. Ne, práci Dušanu Salfickému teď nezávidím ani náhodou.