V české extralize často platilo, že koncepce bylo jen slovo. Dlouhodobá práce znamenala klidně jen deset kol. Pak když nebyly výsledky, trenér balil kufr. Letos je situace jiná. První do toho řízla Sparta až po 17 zápasech a vypakovala Jiřího Kalouse. Takže obrat k lepšímu a trenéři konečně mají větší důvěru? Spíš to vidím tak, že kluby už nemají kde brát. K trpělivosti byly donuceny okolnostmi.
Vlastně Sparta dala jasný důkaz. Když bylo Petru Břízovi jasné, že Kalous už klubu nemá co dát, místo něj oslovila čtyřiašedesátiletého Františka Výborného. Experta, který má v klubu slavnou minulost, vyhrával tituly.
Ale taky muže, který byl po poslední sezoně v Mladé Boleslavi vydudaný psychicky i fyzicky. Cítili jste, jak si zaslouží sochu a poklony za to, co v hokeji dokázal. Místo toho je v kolotoči zpátky. A to Sparta je ještě, co se týká ambicí a tlaku, daleko vyšší stupeň než Boleslav.
Nejsmutnější je, že jiné řešení pro Spartu ani nepřipadalo v úvahu.
Buď nechat v klubu dál trápit Kalouse, nebo přivést Výborného. Konec možností. Nikdo vhodnější na trhu momentálně nebyl. Pro protřelého barda skvělá zpráva, nepatří do starého železa. Pro ostatní trenéry ne. Nejste. Nemáte kvalitu. Nevěříme vám.
Trenéři došli.
Napadnou vás možná čtyři jména, která jsou k dispozici. Dva padesátníci Miloš Říha s Janem Tlačilem, dva šedesátníci Vladimír Kýhos s Aloisem Hadamczikem.
Jenže Říha je nad možnosti většiny klubů u nás, navíc je extrémně náročný na hráče, což ne každému voní, jeho šéf musí mít navíc dostatek sebevědomí, aby s ním dokázal vyjít. Tlačilova upřímnost a touha nazývat věci pravými jmény se v Česku pořád taky tak nějak nenosí a on se měnit nebude. Ani jeden z nich ze svého pohledu neuhne.
Kýhos si udělal špatné renomé, jak kopal do svých šéfů po koncích v Brně a Třinci, takže jeho aura dost opadla. O Hadamczika se kluby taky nijak neperou. Čím déle bude na další angažmá čekat, tím méně pravděpodobné je, že se někde objeví.
Výčet končí.
Mladí trenéři ve věku 35-45 let nejsou. Tahle generace chybí. Třeba klubům dojde, že si musí svoje esa na lavičku vypiplat, třeba bývalí hráči budou mít touhu studovat, vzdělávat se a zaplnit díru na trhu.
Líbí se mi, že Filip Pešán má v Liberci pozici jako Arno Del Curto a je prakticky neodvolatelný. Nikoho ani nenapadlo, když Tygři zahučeli na poslední místo, že by se pakoval trenér. Je v pořádku, že Litvínov neposlal pryč Radima Rulíka, protože lepší trenér by zkrátka do chudého klubu nedorazil a změna by nebyla cestou nahoru, ale postupně jen dolů. Má smysl, že když Pardubice daly Miloši Holaňovi dlouhou tříletou smlouvu, nevěnovaly mu padák, perník a jízdenku na vlak po pár měsících. Věřily mu. Tak ať se ukáže proč. A fajn taky je, že Václav Sýkora ustál počáteční krizi Mountfieldu, protože zkrátka osobnost jeho formátu by si nezasloužila vyhazov po pár prvních kolech, když něco nešlapalo.
Tohle všechno je paráda. Najednou nemáte pocit, že za všechno špatné může trenér a jeho výměna je krajní řešení, ne první možnost. Ovšem znovu se nad tím zamyslete. Prostředí vážně vyspělo tak, že zvolený trenér má důvěru a čas na práci? Nebo manažeři vidí prázdný trh?
Možná se blíží doba, kdy se prolomí další tabu a i extraliga bude mít svého Stramaccioniho. Nemyslím, že by zahraniční trenér něčemu uškodil. Ovšem záleží, jak ho prostředí přijme. Co když bude mít stejné pohledy jako Říha nebo Tlačil?
Související články
