Tak už si všichni na EURO jednou zahráli. Předpoklad, že šampionát s dosud nejvyšším počtem účastníků přinese také větší množství nezapomenutelných fotbalových momentů, se zatím z mého pohledu nenaplňuje.
Velkou pozornost mezi fanoušky vzbudilo hodnocení Petra Švancary ve studiu ČT, když Severní Iry po jejich pasivním výkonu při nedělní prohře s Polskem 0:1 vyzýval, aby radši rovnou vyrazili domů.
Zrovna tento ostrovní zástupce by měl jistou účast, i kdyby se EURO konalo v šestnáctičlenném složení jako ještě před čtyřmi roky. Týmy s kurzy outsiderů měly místo na vrcholné scéně i dřív, jen jich nebylo tolik. Kvalitu turnaje to viditelně ovlivňuje.
Vidíme ve zvýšené míře více (Španělsko, Německo, Francie) či méně (Portugalsko, Anglie) úspěšné potýkání se favoritů s papírově slabšími týmy. Zápasy jsou zatím vlažnější, každá chyba se dá ještě napravit. Velmi jednoduše se počítají také vstřelené góly. V žádném z dvanácti utkání nepadly víc než tři.
Je dané, že z 24 účastníků jich bude pokračovat do osmifinále 16. Velmi pravděpodobně tak bude stačit jeden povedený zápas ze tří, abyste se mezi vyvolenými ocitli. S tím se dá pochopitelně kalkulovat...
Současný model mi trochu připomíná herní systém, který se používal na mistrovství světa v hokeji do roku 2011. Turnaj začínal zápasy ve čtyřech čtyřčlenných skupinách, z každé do osmifinálové fáze postupovaly tři týmy. Bylo to často hodně vlažné, MS dostalo trochu šťávu až později.
Proč došlo v hokeji na změnu? Jistota více zápasů a větší atraktivita pro televize. A stejná touha vedla také k rozšíření fotbalového EURO k současným počtům. Stadiony ve Francii jsou vyprodané, diváci dostanou na obrazovkách víc přenosů. To je neprůstřelný argument, který vítězí nad stesky nostalgiků, kteří vzpomínají na mistrovství Evropy, když bylo exkluzivnější a víc nabitější.
Související články
