Úterní večer patřil Manchesteru City. Ne, špatně. Patřil Josepu Guardiolovi. Se „Citizens“ vyřídil v Lize mistrů Barcelonu 3:1. Trenérský génius je zase skloňován ve všech pádech, vždyť dosáhl největšího triumfu na nové štaci.
Na Etihad Stadium to byl střet dvou světů. Před čtrnácti dny Barcelona zmákla City v suchém triku 4:0. Katalánský klub je symbolem dokonalosti, má zažité přesné principy hry, automatismy fungují, hráči přesně vědí, jak se v konkrétních situacích mají chovat, kdy agresivně napadat, kdy se stáhnout do úzkého obdélníku.
Oproti tomu City je na začátku evoluce. Guardiola teprve vštěpuje celé organizaci svojí filozofii. I když měl španělský kouč po příchodu do Anglie nachystané podmínky podle svého gusta, přesto je logické, že všechno nejde jako mávnutím kouzelného proutku.
Guardiola před druhým soubojem s Barcou skvěle vycítil, že hra City je stále ještě ve vývoji a ve své syrovosti se Messimu a spol. nemůže rovnat. Sám po sladkém triumfu přiznal, že změnil taktiku. Nechtěl hrát na tisíc doteků jako Barcelona, která se to učí 25 let. Proto – možná v rozporu se svým přesvědčením – zařadil do hry City i více jednoduchosti spočívající v častějších dlouhých nákopech za obranu. Přesto brankám, které Guardiolův tým vstřelil, předcházel výrazný presink s dokonalým tlakem na míč a po jeho zisku smrtelný gólový úder.
Dny a měsíce poběží dál a City pod Guardiolovou rukou budou kvést do krásy. Poznají to týmy v Premier League a podle mého i na jaře v Lize mistrů. Ušatá trofej bude stát v květnu na podstavci a čekat na svého nového majitele. Po včerejšku mám dojem, že jím bude Manchester City. Protože má kouzelníka Guardiolu.