Z Prahy do Tallinnu je vzdálenost přes 1500 kilometrů. Až na daleký Balt musela vyrazit Slavia Praha, aby poznala, jak dlouhá cesta ji ještě čeká do fotbalově vyspělé Evropy. Mnohem delší než do estonské metropole, kde zjistila, že k vytvoření schopného týmu je potřebí mnohem víc, než rozházet po okolí několik desítek milionů korun.
Nechci někoho urážet, ale Levadia Tallinn by nijak nezářila ani ve druhé české lize. Nadšení sice z hráčů estonského týmu přímo tryskalo, fanoušci vděčně vytleskávali i pokusy o útok, ale to bylo všechno, čím byli domácí zajímaví. Čtyřikrát vystřelili na Berkovcovu branku, byly z toho tři góly, opěvovat jejich ohromující potenci však nelze. Slávisté jim ji umožnili.
Tři letní posily, tři zimní, většinu základní sestavy tvořili hráči, kteří si na sebe i na ostatní teprve zvykají. Je to omluva pro velké množství nedorozumění a nepřesností v kombinaci? V minulých letech, kdy Slavia byla vděčná za každého hráče, jenž aspoň vzdáleně v sobě skrýval potenciál rozvoje, možná. Nyní, kdy si může nakoupit hotové hráče, už se základní nedostatky přehlížet nedají.
Slavia se vrátila do Evropy zápasem, na který nebude hrdá. Patří pod kapitolu „Ostudy“. A pokud si tohle nepřizná, dál se nepohne.
Témata:
fotbal, blog, evropská liga, sport, Stanislav Hrabě, Slavia Praha, Levadia Tallinn, Fotbal na Heureka.cz
Související články
