Co ukázala věhlasná brazilská fotbalista Marta za půl hodiny pobytu na hřišti Viktorie Žižkov proti Slavii Praha (její Rosengard vyhrál 3:1) v osmifinále Ligy mistryň? Moc toho vskutku nebylo. Dva ztracené míče, nákop za obranu, jednou se dostala do ofsajdu. Na její pověst dosti chudičké představení i s ohledem na zkrácený čas a fakt, že nastoupila po zranění. Přesto byla její první návštěva v České republice obrovským svátkem. Troufám si říct, že pro ženský fotbal mezníkem.
Upřímně – bráno zorem sportovní stránky, jezdit ani nemusela. Spoluhráčky nasázely Slavii i bez ní tři góly, Marta ničím významným k výsledku nepřispěla. Navíc se léčila ze zranění ramena a vyhřívání v horké lázni by jí jistě prospělo více než běhání v mrazivém žižkovském podvečeru. Její příjezd měl však ohromný význam pro propagaci ženského fotbalu. Odvětví, které si v českých podmínkách teprve buduje pozici.
Co všechno předcházelo česko-švédskému souboji v Lize mistryň? Obrovská reklama ženského fotbalu, jejíž byla hlavní postavou. Rozhovory do televize, rozhlasu, mnohořádkové články v novinách, které by bez ní na stránky v žádném případě nepronikly. Bylo jí plno a ortodoxní vyznavači mužského fotbalu a odpůrci ženského se před jejím věhlasem sklonili. Už jen pro tohle musela přijet.
Návštěva Marty vzbudila nebývalou pozornost srovnatelnou s vystoupením brazilského týmu v roce 1956. Ještě bez Pelého, největší osobností kanárků byl záložník Didi. Ale ve fanoušcích vyvolávalo tušení, že někde kdesi se odvíjí něco báječného, neznámého, exotického, hodně nepoznaného a především krásného. Marta přinesla stejný půvab.
Proto bylo její vystoupení tak vzácné, nezapomenutelné, bratru historické.
P.S. Její věhlas byl velkou výzvou i na hřišti. Při prvním dotyku s míčem ji varovně zkosila Eva Bartoňová a viděla žlutou kartu.