Jednou to přijít muselo, ale proč právě teď! Tak hořekovali hráči Slavie Praha nad uťatou sérii zápasů bez porážky, která má pro ně fatální následky: vytouženou pohárovou trofej nezískají. Po chvilce však přichází procitnutí a umění nadhledu. Možná, že je dobře, že to přišlo právě teď, shodují se. Porážka totiž může mít někdy větší hodnotu než úpěnlivé nastavovaná šňůra neproher.
Slávisté se nyní mohou soustředit výhradně na boj o titul v ePojisteni.cz lize, nebudou rozptylovat především psychické síly. Pravda, čekalo by je už jen finále, tlak na zisk trofeje by bylo ovšem o to větší. Pro některé hráče, kteří to nepoznali, třeba i neúnosný.
Mnohem důležitější může být ovšem poučení, která porážka přinese. Dlouhá série bez neúspěchu zákonitě hráče poznamená, narůstá sebedůvěra, v pozitivním ale i negativním směru. Řečnická otázka: troufl by si stoper Simon Deli takové riziko, kdyby se tým pohyboval v dolních patrech tabulky a zápolil o holé přežití? Pocit, že všechno automaticky vyjde, když jsme tak dobří a neprohráváme, mohl sehrát bezesporu určitou roli.
Naopak neúspěch rázně připomene, že je nutné vrátit se k základům: poctivosti, odpovědnosti, bojovnosti, vzornému plnění taktických příkazů, soudržnosti, nevypuštění jediného souboje. Hodnoty, na něž se při vítězné jízdě docela rychle zapomíná.
Někteří fotbaloví trenéři při podobných šňůrách si dokonce už přáli, aby byla uťatá, média je nepřipomínala a nezatěžovala hráčům mozek. Trenér Jaroslav Šilhavý tento způsob uvažování odmítl, chce pořád vítězit. Jako každý. Zároveň však zdůraznil, že chyby i porážky k fotbalu patří. Slavii může nezdar se Zlínem i posílit.
