To, co jen sem tam problikávalo na podzim, stává se trvalým světlem. Zápasy Slavie se zbavují tmy mizerné, nudné hry, baví a mění se v napínavé přestřelky. I když je to na úkor pečlivé defenzivy a může to nakonec skončit špatně – jako v pátek šokem v nastavení proti Mladé Boleslavi.
Chyb bylo požehnaně. Přesto červenobílé mužstvo zase dokáže nadchnout fanoušky. Stačilo poslouchat pověstnou Tribunu sever poté, co Boleslav vyrovnala na 3:3. Vůbec to nevadilo, chorály se rozjely s novým nadšením. A když přišel šokující gól na 3:4, po vteřinách hrobového ticha zazněly zase. Prohra nepokazila ani tradiční děkovačku.
Slavii zvedá hlavně forma a um gruzínského záložníka Levaniho Keniji. To je konečně špílmachr, který se hrne ke všemu a do všeho. Zápasy prožívá, když odcházel o půli do šatny, naštvaně kvůli vyrovnání rozhazoval rukama. S ním rostou výkony ostatních.
Třeba plachého reprezentanta do 21 let Jaromíra Zmrhala – je radost dívat se, jak zase nabral sebevědomí a rozkvetl. Jen mu to musí vydržet, vždyť podobně začal podzim, a pak se svezl spolu s ostatními dolů. Je také potřeba, aby vydrželo zdraví kanonýru Milanu Škodovi, jenž se podle všeho dočká nominace do reprezentace. Slávisté za něho nemají žádnou náhradu.
Vlastně je teď všechno naopak. Dalo se očekávat, že Slavia bude v pokračující fázi konsolidace sázet na tuhou defenzivu. Místo toho musí zkoušet svého soupeře přestřílet. Otázkou je, zda je to pro červenobílý tým, tedy hlavně jejich kouče Miroslava Beránka dobrá zpráva, pro fotbal v každém případě ano. Jestli se říká, že nejlepší obrana je útok, pro Slaviii je to přímo životní nutnost…