Zoufalí muži dělají zoufalé činy. I tak lze pohlížet na nápad Aleše Řebíčka znovu přilákat do Edenu protřelého manažera Ivana Horníka. Majitel Slavie by totiž někoho takového životně nutně potřeboval, jen bez kaněk ve fotbalovém životopise. Jestli totiž nepřivede machra, jenž by konečně nasměroval červenobílý tým k nějakým alespoň trochu světlejším zítřkům, nebo se z Edenu nestáhne, strádající klub se sportovně nikam nepohne.
Mírný vzestup na začátku sezony, hlouběji nepodložené naděje, postupný pád a nakonec bezbřehá letargie a plácání se v podprůměru. To je bodový scénář, který pravidelně zažívají slávisté. Jen letos nastal mírný progres: záchrana v lize se nezrodila až v posledním ligovém dějství, ale o dvě kola dřív. A taky ji Slavia vybojovala sama, nespadla jí do klína dobročinností jiných. Důvod ke spokojenosti? I tak pražádný.
Pražský klub za vlády bývalého ministra dopravy ne a ne najet do těch správných kolejí. Sráží ho toho dost. Amatérská rozhodnutí. Výměny trenérů, přičemž nesmyslně načasovaný odchod Miroslava Koubka inspirovaný ruskými hlasy je nyní dvojnásob hořkým mementem. Nepříjemně častý špatný výběr posil, nezřídka chronicky zraněných nebo takových, jež byly jinde na odpis, neustále střídání jejich vln. A koneckonců i neschopnost na mnohých hráčích vydělat nebo alespoň eliminovat ztrátu z jejich působení (viz případy Martin Juhar, Marcel Gecov, v blízké budoucnosti Milan Nitrianský…).
Není žádná ostuda, pokud Slavia nemá dostatek peněz na dobrá jména, i když se lze dohadovat, zda spíš není problém v tom, že nemalou část z nich zbůhdarma vyhazuje. V každém případě potřebuje někoho, kdo má přesné oko a umí si poradit i ve skromnějších ekonomických podmínkách. Sportovní ředitel Karol Kisel takovou personou zatím rozhodně není.
Přesně takový typ je naopak Horník. Kritici mu právem vyčítají nekalé praktiky, jež pomáhaly k úspěchům jeho bývalých klubů. Přesto prokázal schopnost postavit i za minimálních prostředků konkurenceschopný kádr. Na hráče má čuch, to mu nikdo nevezme. Nebýt jeho poklesků, byl by i dnes v bafuňářské první lize. Mimo jiné i proto, že nejsou lidi.
Jeho minulost ho však diskvalifikuje, ostatně i proto se neodvážil vytáhnout žižkovské eso do jablonecké hry šéf fotbalové asociace Miroslav Pelta. Z reakcí slávistických fanoušků, zakládajících si na vyšší morálce, na spekulace o Horníkově příchodu jasně vyplývá, že by ho nepřijali, že by to pro ně byla teprve ta největší rána, která by je vedla k vypovězení loajality klubu, těžce zkoušené už dříve angažováním kouče Františka Straky. To je také hlavní důvod, proč to s nejvyšší pravděpodobností neklapne. V politice neméně kontroverzního Řebíčka přitom slávisté pozoruhodně, snadno a do značné míry pokrytecky skousli, což se odůvodní faktem, že ministr klub „odklonil“ od krachu.
Horník by jim pomohl od toho sportovního, ale milosti se nedočká. Jestliže to s ním neriskne, musí Řebíček hledat dál. Na výběr moc nemá, navíc si všichni v klubu musejí ujasnit, zda jim jde o tutéž věc. To se týká jak sportovních věcí, tak celkového směřování klubu a jeho částečného či úplného předání do jiných rukou. Tam to všechno začíná…
Související články
