KOMENTÁŘ ISPORT.CZ | „Ukázalo se, že fotbal na nejvyšší úrovni se hraje jinak než u nás v Čechách.“ Tak pravil reprezentační kouč Pavel Vrba, když hodnotil propadák na EURO. Jistě, šampionát ukázal na špičkové úrovni rozdíly mezi tuzemskými hráči a těmi v mužstvu soupeřů – hlavně co do rychlosti, pohybu či technice. Na druhé straně to zavání hledáním alibi, které zakrývá (vlastní) pochybení, omyly či celkovou nepřipravenost.
Nechci nikoho chytat za slovo. Ani Vrbu ne. Jenže si někdy dost protiřečí. V tomhle případě jako by platilo, že když jsou (alespoň) výsledky, je česká liga a hráči v ní kvalitní, když je hůř, mají citelné nedostatky.
Po úspěšné kvalifikaci při tom sám Vrba podporoval obraz trenéra, který umí skvěle zabudovat do národního týmu borce z tuzemské nejvyšší soutěže.
Trochu stranou zůstalo, že u některých s tím začali už jeho předchůdci a že to při bídném stavu legionářů byla nutnost. Jinak to zkrátka nešlo. Jiná věc je, že během kvalifikace se stávalo, že základní sestava nakonec stála výrazně na hráčích na štacích v cizině – stejně jako pak na EURO.
Vrba měl v každém případě po dobývání Evropy s Plzní ty nejlepší předpoklady, aby tváře z domácí ligy do reprezentace zakomponoval a posunul je na mezinárodním levelu.
„Těší mě, že jsem měl správný odhad. Česká liga není tak špatná, jak se o ní leckdy mluví. Nejsilnější kluby pracují skvěle,“ tvrdil kouč například po postupu na EURO. „Liga by měla být na úrovni holandské nebo belgické soutěže. Na tu úroveň se dnes, co do výsledků, dostáváme,“ řekl ještě dříve.
Ve Francii jeho tým narazil na silnější soupeře, a tak hráči zhlédli svůj obraz v čistším a rovném zrcadle. Jenže to neplatí jen o nich. S Plzní Vrba na mezinárodní scéně prorazil a zaujal ofenzivním stylem, jasnými principy hry, a to výhradně s tuzemskými (a slovenskými) hráčskými ingrediencemi.
„Nepochyboval jsem, že i u nás můžete vytvořit konkurenceschopný tým,“ ohlédl se.
Reprezentaci ovšem za celou dobu svého působení jasnou tvář nevtiskl. Jestli takové závěry od něj či od jiných padly, byl to jen mýtus, jimiž český fotbal přímo překypuje.
Mimochodem, dokládají to i jiné protichůdné výroky: když mužstvo v kvalifikaci prohrálo po defenzivnějším výkonu na Islandu, Vrba z toho vyvodil poučení, že „máme hrát to, co je nám vlastní“. Jindy zase usoudil, že týmu nejspíš vyhovuje obranný blok a vyrážení do protiútoků…
Český tým na EURO neměl jiskru
Neurovnanost, nejistota, ba až improvizace byly znát i na EURO, kde se vše logicky vyjeví v mnohem jasnějších barvách. A platí to jak o hráčích, tak lidech kolem nich. Jako by se na mužstvo přenesla Vrbova nervozita a nejistota, opatrnost, jež může působit pozitivně, ale i negativně.
Tým nebyl vyladěný, neměl duši, jiskru, jak řekl brankář Petr Čech . Nemyslím si, že Tomáši Rosickému se na mistrovství herně dařilo, ale byl jediný, z něhož přímo čišelo odhodlání a nebojácnost, úžasné morálně volní vlastnosti.
„Nebezpečně dobrá atmosféra“, jak nazval náladu mezi zápasy boss Miroslav Pelta , byla opravdu – nebezpečná. Místo vlastní aktivity převážilo spoléhání na okolnosti, které neuvěřitelně Čechům hrály do karet a nechávaly je do poslední chvíle ve hře. S některými hráči se nakládalo nesystémově, bez kontinuity, jakkoli je nutné vzít v potaz zdravotní trable.
Zvláštní byla role Theodora Gebre Selassieho , Bořka Dočkala či Michala Kadlece , jemuž na rozdíl od Davida Limberského nepomohly zásluhy v kvalifikaci. I to jsou věci, které mužstvo muselo vnímat.
„Pro nás je mistrovství obrovským ponaučením,“ řekl Vrba po zápase s Turky. Množné číslo je na místě. To, že část kádru absolvovala první takovou akci, na ní bylo z velké části logicky znát. Na trenérovi ovšem taky.
Pokud u národního týmu zůstane, dostane druhý pokus. Poté, co někteří hráči ukončili reprezentační kariéru nebo se k tomu kroku chystají, to pro něho bude vlastně druhý start.
A jako se změní mužstvo, měl by se v určitých ohledech změnit i on sám. Zbavit se zbytečné podrážděnosti, nehledat všude nepřátele, přestat se bát názorové konfrontace, neuzavírat se před světem.
Škodí tím totiž nejvíc sám sobě. Možná je to dané dosavadní kariérou v českých (a slovenských) podmínkách, což má svá specifika, minimem zkušeností s tlakem v době působení v Plzni. Hlavně se však obklopuje lidmi typu manažera a nerozlučného společníka Dušana Fitzela, kteří mu nedokážou poskytnout správnou zpětnou vazbu, a naopak ho utvrzují v jeho pohledu na svět.
Jen se tak přifukuje bublina, v níž reprezentační kouč žije. Pane Vrbo, propíchněte ji.
Viktor o prohře s Tureckem: Myslel jsem, že už to horší být nemůže, ale bohužel
Video se připravuje ...
Hašek: Český problém? V přechodu do dospělého fotbalu
Video se připravuje ...
Vízek: Byl to špatný rok pro náš fotbal
Video se připravuje ...
Související články
