Než se pořád točit v kruhu, je lepší ho rozetnout. Tak se lze dívat na snahu fotbalové Sparty poohlédnout se po novém trenérovi za hranicemi, konkrétně na Apeninském poloostrově. Tahle cesta je správná, domácí výběr totiž není široký a zhruba ty dvě vhodné varianty, s mírnou nadsázkou, jsou zaseklé. Letenští však musejí připravit zahraničnímu expertovi po všech stránkách půdu, což na ně bude klást značné nároky.
Andrea Stramaccioni, Francesco Guidolin a Christian Panucci. Jeden z těchto mužů (ale taky možná někdo úplně jiný), by mohl od léta usednout na sparťanskou lavičku. Není to poprvé, co na Letné pošilhávali do ciziny, nedávno padlo jméno Thorsten Fink. Nyní je však tenhle směr ještě žádanější.
V této sezoně vyvrcholily koncepční zmatky provázené personální nouzí a nedotažením či zmařením jednání například s libereckým koučem Jindřichem Trpišovským. Příchod zahraničního experta by znamenal určité vysvobození. Sparta se začala při trenérských námluvách i s nepoměrně menšími kalibry podobat odmítanému nápadníkovi – a to není zrovna důstojná pozice.
Od nástupu cizího experta lze obecně očekávat (nebo se na to alespoň těšit), že přinese svěží vítr a jiný styl práce, nabourá zavedené pořádky a rozbije zavedené vazby, které jsou na jakékoli jiné než čistě profesionální bázi. Najmě pokud jde o hráče a jejich výběr, ať už jde vůbec o místo v kádru nebo na hřišti v sestavě. I kdyby to nebylo s takovou nesmlouvavostí, s jakou pracuje takový Zdeněk Zeman.
Jsou tu však dvě podmínky: Sparta se musí při výběru co nejlépe trefit. Ještě důležitější pak je, aby se sama na tak výraznou změnu nachystala, přeformátovala. Stejně jako každý jiný tuzemský špičkový klub, jenž by šel podobnou cestou. Nesměl by to být střet dvou světů, který by skončil porážkou toho západního. Tedy, s nadsázkou, leč mírnou, tímto scénářem cca po 10. ligovém kole:
- hráči trenérovi nerozumějí, protože mluví nějakou podivnou řečí, a vůbec, co to po nich chce za novoty.
- starším se nelíbí, že nedává na zásluhy a zkušenosti, o masérovi, v českých poměrech faktickém šéfovi kabiny a maskotovi v jednom, nemluvě.
- trenér je ponechán napospas nebezpečnému prostoru jménem šatna, protože nemá oporu a partnera v jednotném klubovém vedení, které za ním pevně stojí a dává to hráčům jasně najevo. Nebo nemusí, protože si vybralo ty se správným charakterem a ochotou na sobě tvrdě pracovat a zlepšovat se.
- to vše, pokud angažmá ještě před tím neztroskotalo na neochotě přenechat trenérovi velké rozhodovací pravomoci nebo jeho požadavku přivést si kompletní realizační tým, ve kterém jaksi nezbylo místo pro letitého asistenta.
Zdá se, že na český fotbal jsou to až nesplnitelné podmínky. Ostatně, kluby je často neumí nastavit ani při spolupráci s domácími kouči. Jenže ti jsou zase obvykle až moc zapadlí do zdejšího prostředí a jeho zákonů či zákonitostí. Konkrétně v případě Sparty ještě hraje roli styl řízení klubu. Ten může některé špičkové zájemce znalé věci odradit (pak je samozřejmě otázka, zda výběr není úzký právě kvůli tomu…) a má velký podíl na tom, že se trenéři pořád mění.
Změnit tohle všechno je obrovská výzva, do níž stojí za to se pustit. Když to skončí dobře, bude z toho všeobecný prospěch. Takže: Buona fortuna!
Témata:
fotbal, blog, trenér, Panucci, Stramaccioni, sport, Štěpán Filípek, sparta, Guidolin, Sport na Heureka.cz
