Dvě témata se v závěru ligy dotěrně lepí na fotbalovou Slavii. I když má stále nejblíže k titulu s dvoubodovým náskokem, nápadně často se ozývají hlasy, že její hra je až příliš jednotvárná a závislá na nakopávání míčů. S tím také souvisí další bod: vcelku sebevědomá prohlášení trenérů, že se na to dokážou dobře připravit, i poznámky protihráčů, že čekali od slávistů víc. Červenobílá situace není takhle černobílá, z toho by si v Edenu měli něco vzít.
Lidská paměť je krátká. Mnoho jarních zápasů kazí dobrý dojem, který Slavia budila dříve. Na rozdíl od Plzně i Sparty předváděla v ucelenějším úseku soutěže ofenzivní a zábavný fotbal, v němž se uplatnila kombinace. Byť mnoho gólů dala díky výškové převaze svých hráčů a ze standardních situací, nebyla odkázána jen na tyto zbraně. Krom jiného se snažila využívat kraje hřiště, do ofenzivy se zajímavě zapojovali obránci.
Že je z toho nyní vidět málo, je věc jiná. A zároveň je to nesporný fakt. Hra přišla o kombinační prvky a Slavia začala z nouze nabízet osekanější verzi. Velmi zjednodušeně: míč vzduchem dopředu, vyhrát hlavičkový souboj a skórovat, takže o to víc je vzývána úloha útočníka Milana Škody . Červenobílá nabídka je tak o poznání chudší. Až zarážejícím způsobem to nefunguje ve středu hřiště, kde zbyla jediná po všech stránkách výrazná postava: Josef Hušbauer . Se střídavými úspěchy se pak daří zapojovat krajní záložníky.
Souvisí to s individuálními nedostatky a chybami, jež mají vliv na celý tým. Na první pohled je vidět, že ve své kůži není Antonín Barák, jehož čeká velký letní přesun do Itálie, a už vůbec ne Michael Ngadeu. Přitom si v domácím poháru Šilhavý zkoušel, jak by to vypadalo, kdyby na něm ležela rozehrávka od základu. Možná ho dohnala účast na africkém mistrovství, v každém případě to i vinou ostatních při zakládání útoků již odzadu nefunguje.
CELÝ SESTŘIH: Slavia - Dukla 2:2. Krásné akce i proměněná penalta, domácí klopýtli
Video se připravuje ...
K tomu přibývají hrubé omyly v defenzivě, jaké dvakrát po sobě předvedl jinak spolehlivý bek Michal Frydrych, a na (případný) malér je zaděláno. Podíl na tom mají nervozita a tlak spojený s bojem o titul, který se násobí v domácím prostředí. „Tréma nebo nervozita je větší doma než venku,“ tvrdí Šilhavý – a ve slabší psychice vidí hlavní problém. Hodně hráčů si (tolik) nevěří a schovávají se jeden za druhého.
Slavia i kvůli tomu přestala budit svazující strach a už nepožívá takového respektu. Samozřejmě, je rozdíl mluvit sebejistě před zápasem a po něm, kdy váš tým dosáhne slušného výsledku. Přesto je nápadné, jak po remíze v Edenu hovořili sparťanský kouč Petr Rada, ale hlavně jablonecký kolega Zdeněk Klucký a naposledy Jaroslav Hynek z Dukly. Jejich vystoupení v kostce: Věděli jsme, co na Slavii hrát, uskákali jsme vysoké hráče a sebrali odražené míče, kombinačně jsme byli lepší (s drobnými odchylkami).
Když něco podobného zaznělo od Hynka a přišly na to dotazy na tiskové konferenci, slávistický kouč Jaroslav Šilhavý nadále zachoval vystupování gentlemana. Na své poměry si však do kolegů, k jejichž závěrům se obvykle nevyjadřuje, docela rýpnul. Souhlasil s výtkami ke hře, realisticky ji popisoval a vysvětloval, proč to tak je, aniž by to tak chtěl natrvalo… Ale tohle bylo už i na něho moc.
„Trenéři, kteří to říkali, z Jablonce, se na nás připraví a týden před tím prohrají s Příbramí,“ pravil a přešel obratem k Dukle: „Taky se trenér připraví – a my máme šest šancí. To není málo. A dáme ještě dva góly. Měla Dukla nějakou šanci kromě gólů? A jak byli dobře připraveni…“
Slavia - Dukla: Opakovaný záběr Štetinova penaltového souboje s Van Burenem
Video se připravuje ...
Jistě, není to tak, že by byla Slavia jak otevřená kniha, ve které si čtenář z lavičky bohorovně čte dle libosti a pak ji přehlíživě zaklapne. Ostatně, první gól Dukle nabídli domácí sami, a narazili na výborného brankáře Filipa Radu. Jenže taky není moc v pořádku, pokud tým ze středu tabulky zaujme kombinační hrou víc než ligový lídr. A spojovat prohru Jablonce s Příbramí a remízu na Slavii (plus festival zahozených šancí) je míchání hrušek s jablky.
S jistou nadsázkou, Slavia jede vzhledem ke svým možnostem a zvýšeným očekáváním a nárokům na „nouzový režim“. Přináší i tak úspěchy nad předsezonní plán, jiným by stačil bohatě, ale není to ono. Když to skřípe, Šilhavý a spol. sahají po receptu, který si vyhodnotili jako nejjednodušší a nejbezpečnější. Což stručně řečeno znamená, že stylem země-vzduch chtějí co nejvíc ohrozit soupeře – a při ztrátě míče co nejméně sami sebe. Jiný styl ofenzivního snažení by totiž mohl být dle Šilhavého v současné době rizikovější kvůli otevřené obraně.
Sečteno podtrženo: zčásti je to nezamýšlený důsledek aktuální formy a rozpoložení, dílem racionální a pragmatické opatření, které slávisty nakonec může dovést k titulu. V horším případě právě na tenhle setrvačník dojede v jiném slova smyslu. Ať tak nebo onak, Slavii by rozhodně slušel pestřejší háv. I Šilhavý určitě ví, že ten, co má zrovna na sobě, třeba udělá ligovou parádu v téhle sezoně, ale jindy už stačit nemusí.
Slavii se nesmí stát, aby od ní soupeři čekali víc než ona od sebe.
Slavia - Dukla: Edmond šokoval Eden, dotlačil balon do brány a je to 2:2
Video se připravuje ...
Slavia - Dukla: Penaltový zákrok na Van Burena, Barák proměnil suverénně
Video se připravuje ...
Témata:
fotbal, Slavia, blog, titul, první liga, sport, Štěpán Filípek, ePojisteni.cz liga, Fotbal na Heureka.cz
Související články
