Jedenáct kol, jedenáct triumfů, jedenáct bodů náskoku na prvním místě. Plzeňská jedenáctka má stále říz, alespoň doma. Stejně jako muž s maskou, který to rozbalil na hřišti i u volební urny. Cizince (prý) sice v Česku nechceme, ale nevídanou sérii tří hattricků odstartoval Rus, přidala se rumunská spolupráce a zakončil to Australan. A to si v Edenu ještě připomněli srbské derby. Pozoruhodné události 11. dějství nejvyšší fotbalové soutěže a tentokrát i jednu té politické opět glosuje rubrika Ligové (o)hlasy.
„Pro útočníka je skvělý, když na lajně hraje hráč, který tam nevymýšlí kraviny, ale dává jeden fantastickej centr za druhým.“
Josef Šural, útočník Sparty
Necháte odpočívat Lafatu? OK, máte tam Kadlece. Zraní se vám Kadlec? Nevadí, góly dá Šural. Kdo by to byl řekl, že utrápená Sparta dospěje do stavu, kdy může postrádat dva útočníky a další završí hattrick... Josefu Šuralovi se to povedlo. Ano, tomu Šuralovi, jenž by měl hrát v letenském týmu jednu z hlavních rolí a patřit mezi stabilní reprezentanty, kdyby se to nějak nezaseklo. V Jablonci se ovšem náramně připomněl: třemi zásahy navázal na Jevgenije Kabajeva z Bohemians a nabídl štafetu mladoboleslavskému Golgolgolovi Mebrahtuovi.
Šuralovi mocně přispěl pomocník od lajny, Bogdan Vatajelu, který mu nahrál na první dvě trefy a v součtu s koncem jarní sezony na rovných pět z jeho šesti posledních branek. Malý, ale šikovný Rumun znovu ukázal, co sparťané v ofenzivě potřebují nejvíc, a český střelec to v přestávkovém rozhovoru pro ČT sport vcelku výstižně pojmenoval. Ostatně, ti dva se na všem domluvili dopředu. „Říkal jsem mu, ať nic nemění a dělá to, co mu jde nejlíp. Myslím si, že tak devadesát procent centrů letí tam, kam on chce a kam já vím, že to dá,“ přiblížil malou „taktickou“ poradu Šural.
Hm, nevypadá to složitě, klidně by si takhle mohli popovídat i ostatní, včetně trenéra, stavět na tom a... hlavně nedělat (další) kraviny.
„Trenér nám řekl, že když dáme takový pěkný gól, budeme mít tři dny volna, a když vyhrajeme, tak celý týden. Řekli jsme si, že týden by byl asi moc. Asi ani tři dny to nebudou. Nevím, co by to s námi udělalo.“
Roman Potočný, záložník Liberce
Souboj s Pavlem Vrbou uznávaný liberecký kouč Jindřich Trpišovský jasně prohrál, duel s Jaroslavem Šilhavým s přehledem vyhrál. Vedle vysunuté obrany či překonání slávistických hlavičkářů balony do prostoru tomu napomohl i pečlivý nácvik akce předcházející úvodní trefě Romana Potočného á la týden stará kolektivní práce odměněná gólem Maura Icardiho z Interu v milánském derby. „Trénovali jsme to ve čtvrtek a pak včera,“ prozradil Trpišovský v neděli večer a i on v rozhovoru pro O2 TV Sport hovořil o chystané odměně, když se to takhle vyvede. Jenže pozor, s drobným rozdílem, protože akce nebyla úplně „vzorná“. „Jsem rád, že to bylo o deset metrů blíž, protože kdyby to bylo dál, hráčům jsem slíbil tři dny volna. Jsem rád, že je mít nebudeme,“ usmíval se. Tak schválně, jestli se někdy v tomhle týdnu všichni u Nisy potkají...
„Zápas měl parametry téměř derby. To je pak hned, že emoce vzplanou. Já jsem hrál derby v Srbsku, Partizan proti Crvene Zvezdě. Tam to bylo ještě třikrát takové, takže tady jsem to zvládl bez sebemenších problémů.“
Miloš Bosančič, záložník Liberce
Nutno uznat, že to na Slavii byla pořádná řežba, která připomněla, že pokud jde o pražská „S“, Slovan nejspíš nezná bratra. Zrovna Potočný byl jedním z účastníků vypjatých střetů a raději střídal. Na druhé straně se činil chybující obránce Jan Bořil, cenný válečník, ale poslední dobou schopný oslabit svou armádu. Domácí zlobily též časté pády a kouskování hry, doslova pod kotel pak přiložil navrátilec Miloš Bosančič, který se dává do kupy po dobrodružstvích v Jižní Koreji či Číně. Potočný ho sice po utkání mile oslovoval Miloško, ale fanoušci Slavie mu nemohli přijít na jméno, protože se jal proměněnou penaltu slavit pod Tribunou Sever, než ho rozumně zastavil parťák Radim Breite. Ani tahle provokace neospravedlňuje hození dýmovnice mezi hráče, i když si to mnozí duševní krasoni myslí a nenechají si to vzít. Přesto by libereckým borcům slušelo, kdyby v některých ohledech přece jen trochu ubrali páru. A trenérovi před dalšími angažmá možná taky.
„Aby takoví frajeři, třicetiletí rozhodčí, pískali hovadiny na obě strany a dělali si z nás srandu, to do ligy nepatří. Nemá to obdoby. Pak se vám ještě smějí, já se jim smál potom už taky. Protože takoví v uvozovkách ňoumové nemůžou pískat ligu, můžou jít pískat nějaký prales.“
Jan Krob, obránce Teplic
Teplice a rozhodčí, to je tematické spojení trvalé jak poslanecký mandát Marka Bendy. Nějakou záhadou se v jejich zápasech dějí věci, obzvláště výživný byl památný dubnový mač v Plzni, v němž řádil sudí Pavel Julínek. V souboji s Karvinou se alespoň podle domácího beka Jana Kroba činil rozhodcovský „potěr“ ve složení Ondřej Berka plus Jakub Hrabovský a Jiří Kříž. Jenže zatímco v sobotu to z Kroba padalo jak z kulometu, druhý den se vzorně a jak podle mustru za svá kritická slova omluvil. Nestává se přitom často, že by hráč takhle pěnil po utkání, které jeho tým, byť těsně (1:0), vyhrál. Jakkoli emoce jistě dělají svoje, nabízí se otázka, zda by jisté poučení z krizového vývoje neškodilo všem aktérům. Nemělo by platit Kdo se směje naposled...
„Myslím, že byste mohli respektovat soupeře v pohárech. Lugano nebylo tak špatný soupeř, jak jste o něm psali.“
Pavel Vrba, trenér Plzně
„Ještě jedna otázka na Lugano, a jdu pryč!“ Ba ne, tahle větička v Plzni nezazněla, místo ní to byla z úst Pavla Vrby v podstatě smířlivá domluva. Ač to pilný čtenář sportovních stránek ze západočeské lavičky nerad slyší, porážku v Evropské lize se zmíněným soupeřem lze i nadále hodnotit jako ostudu. Vrba ovšem udělal do detailu vše pro to, aby to nemělo vliv na funkci lídra v důležitější domácí soutěži. Krom jiného zkušený kouč urychlil návrat obránce Davida Limberského, jehož původně plánoval poslat na hřiště až v příštím kole. Muž s maskou se ovšem objevil na trávníku už nyní a Vrba si tenhle tah pochvaloval. Vypadá to, že i díky tříbrankové výhře nad Brnem budou mít v Plzni na jaře klid na to, aby začali vymýšlet, jak to zaonačit, aby se už nikdo na nějaké Švýcary neptal...
„Zkouším novou krev… souhlas?“
David Limberský, obránce Plzně
A konečně je to tady: Volby!!! I fotbalisté jsou koneckonců jen lidi, a tak i oni vyrazili k urnám, popřípadě na sociálních sítích komentovali průběžné či finální výsledky. Zdatný a vtipný glosátor obránce Dukly Jakub Podaný vyvolal na Twitteru malé pozdvižení mezi příznivci ODS, než se po jeho kritické poznámce ukázalo, že není Fiala jako Fiala. „Do Průhonic to mám kousek a mám tušení, že se tam dneska bude něco dít…#jdutam,“ avizoval pak v neděli.
Fiala je mluvici klise bez nazoru....
— Jakub Podaný (@Pod_Y33) October 21, 2017
Do Pruhonic to mam kousek a mam tuseni, ze se tam dneska bude neco dit.... #jdutam
— Jakub Podaný (@Pod_Y33) October 22, 2017
Žádné velké nadšení z výsledků nečišelo ze sparťanského mládežnického trenéra Davida Holoubka, jenž oficiálnímu účtu Letiště Václava Havla adresoval dotaz „Kdy to lítá do Burundi...?“ Nejvíce však bezesporu zaujal právě David Limberský, jenž se neváhal svěřit se svými voličskými preferencemi a vyvěsil hlasovací lístek strany Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura. Nutno dodat, že to dostal pořádně „sežrat“, a to i s ohledem na výstřelky ze své bohaté (mimo)fotbalové minulosti. To se ale, přátelé, k demokratům nehodí, nehledě na to, že tahle volba je plně v souladu s plzeňskou přestupovou politikou. Alespoň někdo zažil víkend snů...
#volby2017 pic.twitter.com/jpF4NnkAsz
— Jakub Dvořák (@jakubdvo) October 21, 2017