Bohužel jsem se hned po prvním zápase stal sledovanou osobou, protože UEFA zaregistrovala, že na mě ruští fanoušci bučeli. Vadí mi to, není mi to příjemné. A tím nemyslím jen to bučení – to nějak skousnu. Vadí mi odpovídat na otázky o tom, protože nechci být medializovaný kvůli tomu, chci, aby si mě lidi pamatovali jako fotbalistu a ne z téhle stránky.
Když na mě bučí těch pár inteligentních jedinců, v podstatě to nevnímám. Slyším to, ale nezamyslím se nad tím, nepřemýšlím o tom, že jsou lidé strašní a proč to dělají. Možná to zní zvláštně, ale fakt se koncentruju jen na zápas. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Když jdu házet aut, skoro ani o divácích nevím – vnímám hřiště od lajny k lajně, do hlediště se nedívám.
Zápas s Ruskem už jsme hodili za hlavu. Dostali jsme čtyři góly, myslím, že výsledek úplně neodpovídal průběhu. Ale už je to za námi, nic s tím neuděláme. Teď už opravdu myslíme jen na Řeky. Víme, že nesmíme zopakovat chyby a musíme být zodpovědnější.
Koukám i na ostatní zápasy. Ale většinou vidím jen poločas, snažím se od fotbalu odpočívat. Když už koukám na televizi, pustím si film nebo seriály. Už jsem viděl svůj oblíbený Pulp Fiction, ze seriálů jsem teď hodně koukal na Game of Thrones. Jak už jsem psal v předchozím blogu, občas chodím hrát ping pong nebo si s klukama zahrajeme na Xboxu.
Jsem docela rád, že bydlíme v centru města. Je to podle mě mnohem lepší než bydlet někde na samotě – takhle můžeme aspoň jít někam ven, třeba zajít do Českého domu, kde to je příjemné.
V neděli tam měl Čechíno koncert, ale já jsem si ho nechal ujít. Byl jsem v bazénu. Pro něj je to zpestření, říkal nám, že se u toho odreaguje. Je to jedině dobře, každý máme něco. Já třeba ty filmy...
Související články
