Že hrála Barcelona v Lize mistrů na půdě PSG opravdu špatně, viděli všichni. I ti největší fanoušci katalánského giganta museli uznat, že vysoká prohra byla zasloužená. Debakl Messiho a spol. by ale měl být hlavně poučný. Pro další favority i jejich odhodlané soupeře.
JDE TO. To je hlavní vzkaz pro další soupeře zdánlivě neporazitelných hvězd. Nemířím teď pouze na Barcelonu, protože její hru znají soupeři už mnoho let a přesto je strašně těžké předvést proti ní takový výkon, jakým se prezentovalo PSG.
Francouzský klub ale jasně ukázal cestu pro všechny ostatní. A také to, co současný fotbal vyžaduje. Tak především je to aktivní a takticky vymakaný presink. Všimli jste si, že i hráči Barcelony, přeborníci v přesné rozehrávce, měli najednou velké problémy a museli občas míč prostě zakopnout?
Ano, správně, těžko v takovém tempu a napadání odehrajete celý zápas. V tom tkví právě ta taktická připravenost. Hráči PSG přesně věděli, kdy si mohou „odpočinout“. Na několik minut se zatáhli a hráli v organizovaném bloku. A pak zase spustili smrtící presink.
PSG tak dokázalo získat spoustu míčů, vždyť jen Lionel Messi jich ztratil 18. Pak následuje druhá, neméně důležitá fáze. Jednoduše řečeno, musíte vědět, co s ním udělat. Borci z pařížského celku to věděli (a uměli) více než dobře. Jednou míč podrželi a kombinovali, podruhé podnikli rychlý brejk.
Nebojácnost. To slovo vystihovalo hru domácího týmu. Že proti nim stála Barcelona? To si evidentně nepřipouštěli a klidně svého soupeře vycvičili v jeho nejsilnější disciplíně.
A to je vůbec ten nejlepší vzkaz pro další soupeře nejen Barcelony. Ono to jde. A nemusíte nutně 90 minut jen bránit, bránit a bránit…
SAMO TO NEJDE. Barcelona ale včera fotbalovému světu vyslala ještě jednu důležitou zprávu. Ani ty nejlepší kluby plné hvězd si v dnešní době nemůžou přijít jen zahrát fotbal. Bez odhodlání, bez motivace, bez stoprocentního nasazení a bojovnosti. Lepší soupeři to totiž trestají.
Barcelona evidentně nenastoupila jako tým, ale pouze jako soubor (i když skvělých) individualit. Spolupráce jednotlivých řad nefungovala a na hráčích nebylo vidět odhodlání to změnit. Jakoby se už těšili do letadla a věřili, že doma budou hrát úplně jinak. Jenže po debaklu 0:4 už může být pozdě.
Ne, v Lize mistrů je opravdu potřeba hrát naplno každý zápas. To, co ještě proti Granadě nebo Alavésu projde, už nemusí vyjít proti Villarrealu či Seville. A určitě to nebude stačit na někoho jako PSG. Právě ochota porvat se o výsledek rozhodla. U Barcelony chyběla, u domácích překypovala.
Není to ale zdaleka jen o Barceloně. Její duel by si měli před dnešním zápasem s Neapolí určitě pustit hráči Realu Madrid. Protože poslední výkony „bílého baletu“ měly naprosto stejné rysy. A italský tým by stejně jako francouzský mistr mohl jakoukoliv lehkovážnost tvrdě trestat.
A mohli bychom pokračovat. Hráči Borussie Dortmund také neprohráli na půdě posledního Darmstadtu proto, že by byli horšími fotbalisty. Jenže zatímco domácí hráli na hranici možností, svěřenci Thomase Tuchela se do tempa nedostali.
Takže závěrem. Ono to jde. Ale musí se chtít. A to platí pro favority i jejich soupeře.
Související články
